Recenze · Premiéra: 8. 1. 2026

Citová hodnota recenze: rodinné drama Joachima Triera bolí, a přitom se u něj skvěle zasmějete

Znáte ty rodinné večeře, kde se všichni usmívají a přitom každý potají hledá nejbližší východ? Nový film Joachima Triera nás k takovému stolu posadí na víc než dvě hodiny. A nejvíc překvapí, kolik se u toho nasmějeme. Citová hodnota je chytrý, hořkosladký a místy nemilosrdně přesný film o tom, co po rodičích zdědíme, ať chceme, nebo ne.

Citová hodnota: trailer

Údaje o filmu

O čem je Citová hodnota, bez spoilerů?

Výchozí situace je jednoduchá a právě proto funguje. Nora a Agnes se po dlouhé době znovu setkávají s otcem Gustavem, s nímž mají vztah přinejmenším ochladlý. Gustav není jen tak nějaký táta: je to charismatický muž, kdysi slavný režisér, který se teď chystá znovu dokázat, co v něm je, a točí svůj návratový film.

A tady přichází zápletka, ze které celý film vyrůstá. Gustav nabídne jednu z rolí ve svém novém snímku Noře. Ta odmítne. Roli nakonec dostane nadšená mladá hollywoodská herečka a obě sestry se od té chvíle musí vypořádat nejen s vlastními rodinnými ranami, o kterých se desítky let nemluvilo, ale i s tím, že jim doprostřed komplikovaných rodinných vztahů spadla americká filmová hvězda.

Víc vědět nepotřebujete. Citová hodnota nestojí na zvratech, ale na okamžicích: na nedořečené větě, na tichu, které trvá o chvilku déle, na úsměvu, který je ve skutečnosti omluvou, jen ji nikdo nevysloví nahlas.

Otec, který lidem rozumí líp jako režisér než jako táta

Jedním z nejsilnějších nápadů filmu je, že rodinný konflikt zasazuje do prostředí filmařiny. Režisér, který celý život rozdával role, teď nabízí roli vlastní dceři. Dá se to číst jako gesto, jako manipulace i jako zoufalý pokus o sblížení. Trier za nás nerozhoduje, co z toho platí.

Právě to je na tom tak napínavé. Nořino odmítnutí není obyčejná uraženost, je to odpověď celého jednoho života. A to, že role nakonec připadne cizímu člověku, hollywoodské hvězdě, působí, jako by si na rodinnou fotku sedl někdo cizí na místo jednoho z dětí. Je to bolestně komická situace a film z ní vytěží obě polohy.

Zbožňuju, že motiv filmu ve filmu tu není samoúčelný trik, ale citový nástroj. Vypráví o tom, že umění někdy dokáže věci vyslovit snáz než lidé sami, a že otec, který přes kameru vždycky našel ta správná slova, u jídelního stolu najednou začne koktat.

Herecké obsazení, které je až nespravedlivě silné

Kdo půjde do kina jen kvůli obsazení, zklamaný nebude. Renate Reinsve a Joachim Trier už spolu jednou natočili film, který se zapsal do dějin. Po Nejhorším člověku na světě je těžké přecenit, co tahle dvojice dokáže. Reinsve je na plátně znovu tak přirozená, že člověk skoro zapomene, že sleduje herečku.

Stellan Skarsgård je zase typ herce, v jehož jediném unaveném pohledu se skrývá celý život samolibosti i lítosti. Už desítky let dokazuje, že patří k největším evropským charakterním hercům, a i tady neuvěřitelně balancuje na hraně mezi postavou, kterou máte rádi, a postavou, která vám leze na nervy.

Inga Ibsdotter Lilleaas je pro mě tichým překvapením filmu: hlasitých scén má méně, ale každé její gesto má váhu. Už samotné obsazení Elle Fanning je skvělý tah, protože příchod hollywoodské hvězdy do skandinávského rodinného dramatu je přesně ten druh kulturního tření, ze kterého film může vykřesat spoustu humoru i napětí. Fanning hraje od dětství a moc dobře ví, jaké je žít v záři reflektorů.

Ve vedlejších rolích nechybí Trierův stálý oblíbenec Anders Danielsen Lie a dále Jesper Christensen, Lena Endre, Cory Michael Smith a Catherine Cohen. V téhle sestavě nikdo nestojí jen do počtu.

Joachim Trier, který umí zrežírovat i ticho

Svou oslovskou trilogií (Reprise, Oslo, 31. srpna a Nejhorší člověk na světě) se Trier stal jedním z nejdůležitějších hlasů současného evropského filmu. Na jeho snímcích je výjimečné, že režisérskou ruku nikdy necítíte, a přesto je každý záběr přesně tam, kde má být. Citová hodnota v tomhle stylu pokračuje, jen místo krizí identity mladých dospělých stojí v centru rodina, dědictví a vztah rodičů a dětí.

Žánrově je to komedie i drama zároveň a nejde o marketingový trik. Trier ví, že nejbolestnější rodinné chvíle bývají často i ty nejabsurdnější. Otec, který dceři místo usmíření nabídne filmovou roli, je tragický i směšný zároveň a film bere vážně obě strany.

Znát je i evropská koprodukce (s účastí Norska, Německa, Dánska, Francie, Švédska a Velké Británie): film je atmosférou hodně skandinávský, a přitom otevřený a mezinárodní ve svém rozhledu. Je to autorské kino, které se neuzavírá do vlastního malého světa.

Kde film klopýtá?

Dokonalý není a je fér to říct na rovinu. Stopáž 133 minut je znát: jsou pasáže, kdy film tolik spoléhá na ticho a dlouze držené okamžiky, že se netrpělivější divák začne v sedadle vrtět. Mně se líbily, ale chápu, že někomu to může připadat pomalé.

Hollywoodská linka navíc občas nejde tak do hloubky jako trojúhelník dvou sester a otce. Postava americké hvězdy je někdy spíš katalyzátorem než plnohodnotnou postavou. Částečně to může být záměr, ale já bych z ní chtěl o něco víc.

• Silné stránky: herecké výkony, střídání humoru a dramatu, nápad s filmem ve filmu.
• Slabší místa: místy rozvláčné tempo, nevyrovnané vedlejší linky.

Koho opravdu zasáhne?

Citová hodnota je pro ty, kdo vědí, jaké to je, když se při rodinné oslavě i ta nejnevinnější otázka promění v minové pole. Kdo má složitého otce, sourozence, se kterým je zároveň spojencem i rivalem, nebo jen jednu nevyslovenou větu směrem k rodičům, ten se v tomhle filmu pozná.

Je to film pro dospělé, ne kvůli vyhroceným tématům, ale kvůli své citové váze. Tohle není kino, na které se člověk dívá jedním okem a druhým kouká do telefonu. Chce vaši pozornost, ale odmění se tím, že vám zůstane v hlavě ještě celé týdny.

Komu ho doporučujeme?

• Je pro tebe, pokud: Pro fanoušky Joachima Triera a Renate Reinsve, milovníky skandinávského autorského filmu a pro každého, kdo má rád zralá rodinná dramata protkaná humorem.
• Raději vynech, pokud: Kdo čeká svižné tempo a zápletku plnou zvratů, nebo se u upovídaných filmů delších než dvě hodiny rychle začne nudit, ať raději sáhne po něčem jiném.

Pokud se ti líbí, zkus i: Nejhorší člověk na světě (2021), Oslo, 31. srpna (2011), Podzimní sonáta (1978), Reprise (2006), Fanny a Alexandr (1982)

Časté otázky

Kdy měla Citová hodnota premiéru v českých kinech?

Citová hodnota vstoupila do českých kin 8. ledna 2026.

O čem je Citová hodnota?

Nora a Agnes se po dlouhé době znovu setkávají se svým odcizeným otcem Gustavem, kdysi slavným režisérem. Gustav nabídne Noře roli ve svém návratovém filmu, ona ji však odmítne, a tak roli dostane mladá hollywoodská herečka, která se ocitne uprostřed komplikovaných rodinných vztahů.

Jak dlouhý je film Citová hodnota?

Film má stopáž 133 minut.

Kdo režíroval Citovou hodnotu?

Film režíroval Joachim Trier, který má na kontě mimo jiné snímek Nejhorší člověk na světě.

Kdo hraje ve filmu Citová hodnota?

V hlavních rolích se objeví Renate Reinsve, Stellan Skarsgård, Inga Ibsdotter Lilleaas, Elle Fanning, Anders Danielsen Lie, Jesper Christensen, Lena Endre, Cory Michael Smith a Catherine Cohen.

Vyplatí se usednout k Trierovu rodinnému stolu?

Ano, a rozhodně. Citová hodnota není bez chyb, občas se příliš dlouho zdrží v tichu a ne každá vedlejší linka dostane dost prostoru. Jenže filmů, které jsou zároveň tak vtipné a tak bolestné, je málo. A ještě méně je těch, které tak přesně vědí, že za rodinnými ranami většinou nestojí zlo, ale nešikovná láska.

Už jen dvojice Renate Reinsve a Stellan Skarsgård stojí za lístek do kina a Joachim Trier znovu dokazuje, že dnes v Evropě není mnoho filmařů, kteří by lidem rozuměli tak jako on. Běžte na něj a pak zavolejte rodičům. Nebo na to aspoň pomyslete.

Hodnocení: 8,7/10 · Příběh 8 · Herecké výkony 10 · Režie 9 · Vizuál 8 · Hudba a zvuk 8 · Emoce 9