Recenze · Premiéra: 22. 1. 2026

Důkaz viny recenze: Chris Pratt má 90 minut na to, aby ho nepopravil algoritmus

Devadesát minut, jedna židle, mrtvá manželka a stroj, který při 92 procentech mačká spoušť. Sci-fi thriller Timura Bekmambetova Důkaz viny stojí na nápadu, nad kterým byste rádi přemýšleli už ve frontě před kinem. Otázka zní, nakolik dokáže samotný film tuhle geniálně jednoduchou past využít.

Důkaz viny: trailer

Údaje o filmu

O čem to je? Soudce, porota i kat v jednom stroji

Ve světě filmu vrazi nezmizeli, policistů ale ubývá. Jejich místo zaujímá soud Mercy, který je zároveň policistou, soudcem i vykonavatelem rozsudku. Kdo před něj předstoupí, dostane přesně 90 minut na to, aby prokázal svou nevinu. Pokud systém na konci usoudí, že čin spáchal s pravděpodobností alespoň 92 procent, následuje okamžitá poprava. Žádné odvolání, žádné advokátské kličky, žádný další den líčení.

Háček je v tom, že obžalovaným je tentokrát detektiv Raven, který sám pomáhal systém spustit. Teď sedí připoutaný v křesle, je obviněn z vraždy vlastní ženy a má k dispozici záznamy ze všech kamer ve městě. To je celé výchozí nastavení a víc o něm předem vědět nechcete. Síla filmu spočívá právě v tom, že divák skládá střípky dohromady společně s Ravenem.

Už samotná hranice 92 procent je skvělý háček. Ne 100, ani 99. Číslo, které zní vědecky přesně a zároveň děsivě libovolně. Právě tahle chladná statistická logika posouvá film o kus dál od obyčejné akčňárny, na trochu přemýšlivější půdu.

Chris Pratt se svázanýma rukama

Většina lidí zná Chrise Pratta jako pohodového, vtipkujícího akčního hrdinu ze Strážců Galaxie nebo z Jurského světa. Tady mu ale jeho hlavní zbraň, fyzickou uvolněnost, prakticky vzali: jeho postava je připoutaná k židli. Odvážná volba a Pratt ji z velké části zvládá. Zoufalství, vztek i podezření, že si možná ani on sám není úplně jistý vlastní pravdou, se mu dobře zrcadlí ve tváři.

Životní roli bych to nenazval. Občas mu na tváři probleskne ten známý, trochu samolibý prattovský úsměv, který u člověka odsouzeného k smrti působí zvláštně. Celkově jde ale o jednu z jeho nejzajímavějších prací posledních let, protože se konečně nemusí opírat o charisma, ale o napětí.

Rebecca Ferguson, nejkrásnější algoritmus

Pokud existuje důvod, proč si koupit lístek, pak je to strojová soudkyně v podání Rebeccy Ferguson. Ve filmech Mission: Impossible a v Duně už ukázala, že dokáže ovládnout scénu jediným pohledem, a tady tuhle schopnost vkládá do umělé inteligence, která je bez emocí, a přesto působí podivně lidsky. Hlas má klidný, pohled nečitelný a právě to mrazí.

Herecké obsazení doplňují Annabelle Wallis, Noah Fearnley, Kenneth Choi, Kylie Rogers a Chris Sullivan. Ti pracují spíš v pozadí, film jednoznačně stojí na souboji Pratta a Ferguson. Tahle dvojice tvoří páteř celého snímku, a když se spolu střetnou, je film ve své nejlepší formě.

Bekmambetov a kouzlo obrazovek

Timur Bekmambetov není neznámé jméno. Natočil Wanted, akčňák se zatáčejícími kulkami, a jako producent se stal jedním z nejznámějších průkopníků thrillerů odehrávajících se na obrazovce, například snímku Searching. Tahle zkušenost je tu k nezaplacení. Důkaz viny pracuje s množstvím kamerových záznamů, dat a monitorů a Bekmambetov ví, jak ze světa složeného z obrazovek vyždímat napětí.

Jemností se ovšem jeho styl nikdy neproslavil. Jsou chvíle, kdy je střih příliš nervózní a vizuální nápady spíš křiklavé než chytré. Velkou předností je naopak stopáž 100 minut: film nenatahuje čas a zabudované odpočítávání devadesáti minut drží diváka v sedadle téměř v reálném čase. I my cítíme, jak se sype písek.

Kde chybuje i stroj

Největší slabinou filmu je, že výchozí nápad je mnohem hlubší než to, co s ním scénář nakonec udělá. Rozsudky vynášené umělou inteligencí, propast mezi pravděpodobností a pravdou, sledovací společnost: to všechno jsou skvělá témata, jenže film se často spokojí s tím, že je jen naťukne, a hned spěchá zpátky k thrilleru. Kdo čeká filozofování na úrovni Minority Report, bude trochu zklamaný.

Rozpačitá je i vizuální stránka. Řešení s obrazovkami jsou nápaditá, ale podoba města budoucnosti v paměti příliš neutkví a hudba napětí spíš doprovází, než aby ho vytvářela. Jsou to ovšem chyby, přes které zůstává film klidně zábavný, zvlášť když od něj nečekáte víc, než čím je: svižný žánrový snímek postavený na chytré premise.

Komu ho doporučujeme?

• Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo mají rádi thrillery v reálném čase a v uzavřeném prostoru, sci-fi o umělé inteligenci a chtějí vidět Chrise Pratta ve vážnější roli.
• Raději vynech, pokud: Kdo čeká hlubokou filozofickou sci-fi nebo vizuální orgie, případně koho štve rychle stříhaná režie postavená na obrazovkách, ať raději vynechá.

Pokud se ti líbí, zkus i: Minority Report (2002), Searching (2018), Wanted (2008), Den skyldige (2018), Ex Machina (2014)

Časté otázky

Kdy měl Důkaz viny premiéru v českých kinech?

Film vstoupil do českých kin 22. ledna 2026.

O čem je film Důkaz viny?

V budoucím světě rozhoduje o osudu podezřelých soud Mercy. Detektiv Raven, který sám pomáhal systém spustit, je obviněn z vraždy své manželky a má 90 minut na to, aby prokázal svou nevinu, než ho stroj popraví.

Jak dlouhý je film Důkaz viny?

Stopáž filmu je 100 minut.

Kdo Důkaz viny režíroval a kdo v něm hraje?

Film režíroval Timur Bekmambetov, v hlavních rolích se představí Chris Pratt a Rebecca Ferguson, dále hrají Annabelle Wallis, Noah Fearnley, Kenneth Choi, Kylie Rogers a Chris Sullivan.

Zaslouží si Důkaz viny zproštění obžaloby?

U nás se stroj nevypne: Důkaz viny hranici potřebnou ke zproštění viny překračuje s rezervou. Revoluční sci-fi to není a chtělo by to víc odvahy, aby se ze skvělého nápadu stal opravdový myšlenkový experiment. Přesto je film sevřený, rychlý a zábavný a Rebecca Ferguson sama o sobě stojí za cenu lístku. Pokud máte chuť na večerních 100 minut plných adrenalinu, po kterých budete ještě cestou domů přemýšlet, nakolik byste svěřili svůj život algoritmu, tenhle film vás nezklame.

Hodnocení: 6,5/10 · Příběh 7 · Herecké výkony 7 · Režie 7 · Vizuál 6 · Hudba a zvuk 6 · Emoce 6