Handbok för superhjältar recenze předem: když se knihovna stane nejlepším úkrytem
V dětství přijde chvíle, kdy školní zvonění neznamená svobodu, ale začátek útěku. Handbok för superhjältar vychází právě z téhle bolestně známé situace a cestu ven hledá v podivné knize nalezené v knihovně. Film jsme zatím neviděli, ale podle výchozího nápadu by mohl patřit k nejdojemnějším animákům letošního podzimu, pokud nesklouzne k laciným řešením.
Skandinávská animace s důležitým tématem a velkým příslibem. Opravdu zapamatovatelná může být, pokud bude šikanu brát vážněji než superschopnosti.
Handbok för superhjältar: trailer
Údaje o filmu
| Režie | Anoo Bhagavan, Patrik Forsberg |
|---|---|
| Žánr | Animované filmy |
| Délka | 95 min |
| Země | Norské filmy, Švédské filmy |
O čem to je? Holka, parta kluků a kniha, která si ji sama najde
Lisa nastoupí do nové školy a hned od prvního dne se stane terčem. Situace je krutě jednoduchá: každý den po vyučování se za ní vydá parta kluků a posmívá se jí. Lisa netuší, jak tomu udělat přítrž, a tak dělá to, co by na jejím místě udělala spousta dětí: schová se. Jejím útočištěm je knihovna, kde čeká, dokud pronásledovatele nepřestane bavit a neodtáhnou.
Mezi regály si pak všimne zvláštního svazku: návodu, jak se stát superhrdinou. A teď přichází věta, která ve mně okamžitě probudila zvědavost: ve skutečnosti knihu nenašla Lisa, ale kniha našla ji. Úkol se zpočátku zdá snadný. Stačí si ji vypůjčit, krok za krokem se řídit pokyny a neúnavně trénovat každý den.
Co z toho vzejde, o jaké schopnosti jde a jak se vyvine Lisin vztah k jejím trýznitelům, oficiální anotace neprozrazuje a já to hádat nebudu. Samotné rozestavení figurek ale dost napovídá o tom, jaký film nás čeká.
Nejsilnější karta: ne plášť, ale trénink
Nejvíc mě v anotaci zaujala pasáž o tom, že Lisa „neúnavně trénuje každý den“. Ve většině superhrdinských příběhů dostane hrdina všechno ze dne na den: kousnutí pavoukem, nehoda, cizí planeta a hotovo. Tady to ale vypadá, že stát se hrdinou je otázka práce, disciplíny a vytrvalosti. Ve filmu pro děti a dospívající to může být hodně cenné poselství, zvlášť v době, kdy všichni chtějí výsledky hned.
Stejně zajímavá je kniha jako postava. Myšlenka, že si Lisu vybrala sama, je zároveň kouzelná i trochu znepokojivá. Proč zrovna ona? Co od ní chce? Tahle zápletka stačí na to, aby film nebyl jen milou bajkou, ale nesl v sobě i špetku tajemství. Pokud ji režiséři dobře dávkují, diváci budou celou dobu přemýšlet, jestli je ta kniha přítel, nebo něco úplně jiného.
Severský rukopis: proč téhle kombinaci věřím?
Film vznikl v norsko-švédské koprodukci a o režii se dělí Anoo Bhagavan a Patrik Forsberg. Skandinávské dětské filmy a animace mají jednu typickou vlastnost, kterou mám moc rád: nebalí mladé diváky do vaty. Samota, strach nebo napětí v rodině tam nejsou kulisou, ale mají skutečnou váhu, a příběhy se často nebojí přiznat, že dospělí nejsou vždycky na blízku, když je jich třeba.
U filmu o školní šikaně může mít takový přístup cenu zlata. Hollywoodské animáky mají sklon odbýt podobná témata dvěma vtipy a jednou velkou barevnou akční scénou, kdežto severská tvorba s velkou pravděpodobností zvolí tišší a upřímnější tón. Zatím je to samozřejmě jen očekávání, ne záruka, ale podle země původu můžeme směle doufat v něco méně sterilního a méně přeslazeného.
Dobrým znamením je i stopáž 95 minut: dost na to, aby se Lisin vývoj stihl rozvinout, a zároveň dost málo na to, aby se film neutopil v opakování.
Pro jaký věk? Téma napovídá víc, než by se zdálo
Animovaný film automaticky svádí k představě, že je pro každého. Námět Handbok för superhjältar ale naznačuje, že tvůrci netočili barevné dobrodružství pro malé sourozence, ale film, který se nebojí vážnějšího citového obsahu.
Samotné zobrazení šikany může být tíživé, a pokud film věrohodně ukáže Lisinu bezbrannost, menší děti to může zasáhnout. Pro starší školáky a dospívající může být ale důležitý právě proto. Jsou to oni, kdo tenhle svět zná nejzblízka, ať už jako oběti, jako přihlížející, nebo, přiznejme si to, z druhé strany.
Jako rodič bych na něj šel s tím, že si o něm potom promluvíme. Největší síla takového filmu se nerozhoduje na plátně, ale cestou domů, když se dítě začne ptát.
Kde může zaškobrtnout? Rizika, o kterých nebudu mlčet
Jsem nadšený, ale ne slepý. Takové nastavení má několik úskalí a jsem zvědavý, jak se jim film vyhne.
- Past kouzelného řešení. Kdyby superschopnosti šikanu prostě „vyřešily“, bylo by to nebezpečné poselství. Ve skutečnosti nikdo kouzelnou knihu nedostane, proto je důležité, aby film řekl něco i o sebedůvěře, vytrvalosti a o tom, že je v pořádku požádat o pomoc.
- Fantazie o pomstě. Lákavý by byl příběh, kde trápené dítě nakonec své trýznitele pořádně vytrestá. Zábavné, ale laciné. Doufám, že film bude jemnější.
- Ploší padouši. Z kluků, kteří Lisu šikanují, se snadno můžou stát bezejmenní zloduši. Film by byl silnější, kdyby aspoň naznačil, proč se tak chovají.
- Limity rozpočtu. Evropská animace jen málokdy soupeří s výpravou velkých amerických studií. To nevadí, pokud je styl osobitý a důsledný, ale kdo touží po vypiplaném lesku do posledního pixelu, může být zklamaný.
Nic z toho není smrtelné, ale výsledné hodnocení bude záviset na tom, kam se váhy nakloní.
Co může divák čekat?
Podle anotace film, který vychází z pocitu vyloučení a cestu k hrdinství neukazuje jako okamžitý zázrak, ale jako každodenní dřinu. Kolem knihy bude nějaké tajemství, nejspíš i humor, protože jde přece jen o film pro mladší publikum, a snad i spousta srdce.
Největší otázkou pro mě je, jak moc bude odvážný. Pokud se film nebojí brát Lisin strach vážně a nebude spěchat ke šťastnému konci, může z něj být přesně ten druh animáku, o kterém se ve třídách mluví ještě po letech. Pokud se ale spokojí s milou, ale povrchní bajkou, bude to jen další film v řadě. Já tipuji to první a podle toho jsem nastavil i svá očekávaná hodnocení.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Dospívajícím, starším školákům a jejich rodičům, kteří chtějí společný zážitek, po kterém bude o čem mluvit. Přijdou si na své i milovníci tiššího a upřímnějšího tónu skandinávských filmů.
- Raději vynech, pokud: Malým dětem kvůli tíživému tématu šikany spíš ne, a stejně tak ne těm, kdo chtějí svižnou hollywoodskou superhrdinskou akci postavenou na efektech.
Pokud se ti líbí, zkus i: Velká šestka (2014), Úžasňákovi (2004), Megamysl (2010), V hlavě (2015), Raubíř Ralf (2012)
Časté otázky
O čem je Handbok för superhjältar?
Lisu v nové škole od prvního dne šikanují, a tak se schovává v knihovně. Tam najde zvláštní svazek, návod, jak se stát superhrdinou, kterým se musí krok za krokem řídit a každý den trénovat.
Jak dlouhý je film?
Handbok för superhjältar má stopáž 95 minut.
Je film vhodný pro děti?
Kvůli tématu šikany se hodí spíš pro starší děti a dospívající. S menšími dětmi doporučujeme opatrnost a rozhovor po zhlédnutí.
Kdo film režíroval?
Film režírovali Anoo Bhagavan a Patrik Forsberg.
Odkud film pochází?
Jde o animovaný film vzniklý v norsko-švédské koprodukci.
Vyplatí se tuhle příručku vypůjčit?
Myslím, že ano, a nejen proto, že málokdy vidíme animák, který tak otevřeně vychází z tématu šikany. Nápad Handbok för superhjältar je jednoduchý, ale chytrý: hrdinství neukazuje jako dar, ale jako sílu získanou vytrvalostí, a tajemná kniha dodává příběhu i trochu napětí. Severští tvůrci a vážný námět naznačují, že nás tu realita šetřit nebude. Pokud film tenhle slib splní, budou z kina odcházet s knedlíkem v krku nejen děti, ale i dospělí, kteří sedí vedle nich. Já budu stát ve frontě mezi prvními.