Premiantka recenze: Jenna Ortega a Martin Freeman v nebezpečné hodině literatury
Existují filmy, o kterých má každý názor už podle plakátu, a Premiantka je přesně takový případ. Jenna Ortega a Martin Freeman začínají v hodině literatury na maloměstské střední škole a brzy se ocitnou na území, kde je učivo to nejmenší. Thriller, který v originále nese název Miller's Girl, chce provokovat. Otázkou zůstává, jestli dokáže nabídnout i něco víc.
Napjatý, stylový a nepříjemný komorní kousek se dvěma silnými herci, který slibuje víc hloubky, než nakonec doopravdy vykope.
Premiantka: trailer
Údaje o filmu
| Original | Miller's Girl |
|---|---|
| Premiéra v Česku | 1. 2. 2024 |
| Režie | Jade Halley Bartlett |
| Hrají | Jenna Ortega, Martin Freeman, Bashir Salahuddin, Gideon Adlon, Dagmara Dominczyk, Christine Adams |
| Žánr | Thrillery, Dramata, Romantické filmy |
| Délka | 93 min |
| Přístupnost | 15+ |
| Země | Americké filmy |
O čem je Premiantka (bez spoilerů)?
Jonathan Miller v podání Martina Freemana patří k lidem, jejichž život se někde v polovině zadrhl. Chtěl být spisovatelem, místo toho učí literaturu na střední škole v malém městě a jeho dny jsou přesně tak šedivé, jak bývají ve stínu odloženého snu. Pak do jeho třídy vstoupí Cairo Sweet, postava Jenny Ortegy, a všechno se změní.
Cairo je talentovaná, sečtělá, výjimečná a velmi krásná. Navíc se nudí, což je u chytré osmnáctileté dívky možná ten nejnebezpečnější stav. Začne svého učitele obletovat, jejich rozhovory se čím dál víc vzdalují od osnov a Miller najednou zjišťuje, že nechápe, co se s ním děje. Probouzejí se v něm vášně, o jejichž existenci neměl ani tušení.
Háček je skrytý už v samotné premise: Cairo je nevypočitatelná a sama chce psát. A spisovatel vždycky potřebuje nový, nečekaný zvrat. Víc toho předem vědět nemusíte, film stojí na rytmu celé hry.
Dva herci, dvě úplně jiné zbraně
Největším kapitálem Premiantky je bezpochyby hlavní dvojice. Jenna Ortega patří od Wednesday k nejžádanějším tvářím své generace a i tady dělá to, co jí jde nejlíp: pohledem řekne víc než replikami. Její Cairo je zranitelná a vypočítavá zároveň a v nejlepších chvílích filmu opravdu nevíme, kterou její tvář právě vidíme.
Martin Freeman je zase mistrem nejistoty obyčejného člověka. Po letech s Hobitem a Sherlockem přesně ví, jak zahrát muže, kterému je ve vlastní kůži pořád trochu těsno. Jeho Miller není predátor ani nevinná oběť, ale něco mnohem nepříjemnějšího: průměrný, vyhořelý chlap, který dělá špatná rozhodnutí a ještě si je sám před sebou obhajuje.
Z vedlejších postav dostávají prostor Bashir Salahuddin jako Boris Fillmore, Gideon Adlon jako Winnie Black a Dagmara Dominczyk jako Beatrice June Harker, film je ale jednoznačně postavený na napětí ústřední dvojice. Ostatní spíš rámují svět, než aby měli vlastní váhu.
Jade Halley Bartlett a umění provokace
Film režírovala Jade Halley Bartlett a autorský záměr je z něj hodně cítit. Nejde o obyčejný erotický thriller, nebo jím aspoň být nechce. Je to spíš komorní drama o moci, literatuře a manipulaci, které využívá žánrový rámec k tomu, aby kladlo nepohodlné otázky: kdo koho ovládá, kdo píše čí příběh a nakolik je spolehlivý ten, kdo ho zrovna vypráví.
Atmosféra patří k silným stránkám filmu. Literární odkazy, motiv dopisů a psaní i maloměstská izolace se pěkně skládají do dusného pocitu jižanské gotiky. Ambice ovšem občas přeroste provedení: v některých scénách chce text být tak literární, že postavy spolu přestanou mluvit a začnou citovat. To bude rozdělovat. Někoho to okouzlí, jiného to vyloženě vytrhne.
Co funguje: napětí visící ve vzduchu
Nejlepší chvíle filmu jsou ty, kdy se nic neděje, a přesto je možné všechno. V rozhovorech obou hlavních postav je jemné, nepříjemné napětí, které divák cítí v žaludku. Bartlett dobře ví, že nevyslovené věci mají větší sílu než ty vyslovené.
- Mocenská dynamika se neustále přelévá a pohání celý film.
- Přítomnost Ortegy sama o sobě utáhne i slabší scény.
- Sevřenost: 93 minut nedovolí příběhu rozplizlost.
- Vizuální stránka s teplými, dusnými tóny skvěle dotváří náladu.
Kde lekce selhává
Největším problémem Premiantky je, že ne vždy ví, jakým filmem chce být. Na thriller je občas příliš zdrženlivá, na drama místy příliš povrchní a jako romantický film je pochopitelně nepříjemná, přičemž tenhle nepříjemný pocit ne vždy zpracuje dost odvážně. Téma by si žádalo přesné a jasné stanovisko, film ale spíš koketuje s provokací, než aby ji dotáhl do konce.
Krátká stopáž je tu dvousečná zbraň: tempo má, jenže některé linky, hlavně ty vedlejších postav, nemají čas se rozvinout. Výsledkem je film se silným nápadem a dobrými hereckými výkony, po kterém ale zůstává pocit nedotaženosti a mluví se spíš o hercích než o tom, co chtěl říct.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo mají rádi pomalu doutnající psychologické thrillery postavené na rozhovorech a jsou zvědaví na Jennu Ortegu v dospělejší a temnější roli.
- Raději vynech, pokud: Komu vadí příběh o vztahu učitele a studentky s výrazně nepříjemným tématem nebo kdo čeká svižný akční thriller, ten si na večer vybere jinak.
Pokud se ti líbí, zkus i: Zápisky o skandálu (2006), Tár (2022)
Časté otázky
O čem je film Premiantka?
O čím dál nebezpečnějším vztahu maloměstského středoškolského učitele literatury Jonathana Millera a jeho talentované osmnáctileté studentky Cairo Sweet, která rozehraje nevypočitatelnou hru.
Kdy měla Premiantka premiéru v Česku?
Do českých kin film vstoupil 1. února 2024.
Jak dlouhá je Premiantka?
Stopáž filmu je 93 minut.
Kdo hraje v Premiantce?
V hlavních rolích uvidíte Jennu Ortegu (Cairo Sweet) a Martina Freemana (Jonathan Miller), dále hrají Bashir Salahuddin, Gideon Adlon a Dagmara Dominczyk.
Kdo Premiantku režíroval?
Film režírovala Jade Halley Bartlett.
Jaký je původní název filmu Premiantka?
Americký film se v originále jmenuje Miller's Girl.
Vyplatí se zajít na tuhle hodinu literatury?
Pokud chcete film vidět kvůli hlavní dvojici, zklamaní nebudete: Jenna Ortega a Martin Freeman tvoří tak napjatý a dvojznačný pár, že film utáhnou sami. Jestli ale čekáte hluboké a odvážné drama o moci a manipulaci, zůstane Premiantka spíš příslibem než naplněním. Na večerní streamování u sklenky vína s dlouhou debatou po titulcích je to výborná volba. Jako zážitek do kina je to málo, jako podnět k rozhovoru ale vyloženě dobrá věc.