Expendables: Postradatelní recenze: Stallone svolal starou gardu a na výbušninách rozhodně nešetřil
Některé filmy si nepouštíme kvůli scénáři, ale kvůli plakátu, a Expendables: Postradatelní jsou přesně ten případ. Sylvester Stallone v roce 2010 sestavil partu z velkých veteránů akčního žánru a pár mladších tvrďáků a poslal je proti jihoamerickému diktátorovi. Výsledek je syrový, hlasitý, místy vyloženě neohrabaný, ale je v něm něco, co mi v dnešních vyleštěných blockbusterech chybí.
Chytrý film to není a ani být nechce, ale díky nostalgii, chemii mezi herci a hmatatelné destrukci je i dnes ideální volbou na večer u piva.
Expendables: Postradatelní: trailer
Údaje o filmu
| Original | The Expendables |
|---|---|
| Premiéra v Česku | 19. 8. 2010 |
| Režie | Sylvester Stallone |
| Hrají | Sylvester Stallone, Jason Statham, 李连杰, Dolph Lundgren, Eric Roberts, Randy Couture |
| Žánr | Thrillery, Dobrodružné filmy, Akční filmy |
| Délka | 103 min |
| Přístupnost | 15 |
| Země | Americké filmy, Bulharské filmy, Německé filmy |
Žoldáci, diktátor, zrada: o čem film je bez spoilerů?
Základ příběhu je klasický recept z osmdesátek a film to ani na minutu nezastírá. Skupina žoldáků dostane zakázku proniknout do jihoamerické země a odstranit jejího krutého diktátora. Jak už to v podobných historkách bývá, úkol je mnohem zamotanější, než se na papíře zdálo: brzy vyjde najevo, že nic není takové, jak vypadá, a parta se ocitne v síti podvodů a zrady.
Sázky rostou: v ohrožení jsou nevinné životy, pokračovat v misi se zdá nemožné, a jako by to nestačilo, ukáže se, že je jeden z jejich vlastních zradil. Víc prozrazovat nebudu a upřímně ani není třeba. Děj Postradatelných tu není od toho, aby překvapoval, ale aby poskytl záminku, na kterou se dá navlékat další přestřelka a další spor vyřešený pěstí.
Nemyslím to jako výtku. V takových filmech funguje příběh jako dobré lešení: nikdo se na něj nedívá, ale bez něj by se všechno zřítilo. Tohle lešení trochu vrže, ale váhu unese.
Seznam účastníků akčního abiturientského srazu
Největší zbraní filmu není kulomet, ale obsazení. Sylvester Stallone jako Barney Ross vede celou partu a po Rockym a Rambovi nikomu nemusí vysvětlovat, jak se nosí role unaveného, zjizveného velitele. Vedle něj Jason Statham jako Lee Christmas přináší tu uvolněnou, sarkastickou energii, kterou od něj čekáme od dob Kurýra, a podle mě je to nejzábavnější postava celého filmu.
Jet Li dostal roli Yin Yanga, a přestože vtipy na jeho malou postavu občas unavují, ve chvíli, kdy konečně může bojovat, je jasné, proč je legendou. Dolph Lundgren jako Gunner Jensen je zvláštní radost: on a Stallone spolu na plátně, to pro celou generaci od Rockyho IV něco znamená, a Lundgren navíc dostal překvapivě nevyzpytatelnou, lehce šílenou figurku.
Hodí se i méně hollywoodská jména. Randy Couture jako Toll Road a Steve Austin v roli Painea přinášejí ze světa bojových sportů a wrestlingu věrohodnou fyzickou přítomnost, která má v tomhle žánru větší cenu než tucet dobře napsaných dialogů. Na straně padouchů předvádí Eric Roberts jako James Monroe slizkou eleganci a David Zayas v roli generála Garzy obstarává diktátorskou figuru.
- Nejlepší dvojice: Stallone a Statham, mezi kterými opravdu funguje stará spolubojovnická souhra.
- Největší překvapení: Lundgren, kterého je vidět, jak si užívá, že může hrát trochu blázna.
- Nevyužitý: Jet Li, který si zasloužil víc prostoru.
Stallone za kamerou: kladivo, ne skalpel
Film režíroval sám Sylvester Stallone a je to znát na každém záběru. Jemný režisér to není a ani být nechce. Jeho zájem táhne k unaveným mužským tělům, starým zraněním, přátelství a loajalitě, a tyhle tišší chvíle jsou občas překvapivě upřímné. Je něco dojemného na tom, jak si parta stárnoucích akčních hrdinů sedne do zakouřené putyky a mluví o tom, co za ta léta ztratili.
Akční scény jsou naopak nevyrovnané. Když Stallone nechá kameru v klidu sledovat destrukci, výbuchy a ničení jsou fyzicky citelné, a to bylo v roce 2010 vedle počítačových efektových orgií osvěžující. Jindy ale kvůli rychlému střihu a roztřesené kameře z bojů muže proti muži skoro nic nevidíme, což je u Jet Liho a herců s minulostí v bojových uměních vyložený hřích. Když má někdo takovou pohybovou kulturu, je třeba ji ukázat, ne ji rozsekat.
Stopáž 103 minut filmu naopak prospívá. Nenatahuje se, nechce být tříhodinovým eposem, prostě vtrhne dovnitř, odpálí se a zmizí. Dnes, kdy má každý druhý akční film dvě a půl hodiny, to vyloženě oceňuji.
Co funguje: síla nostalgie a hmatatelná destrukce
Největší předností Postradatelných je, že přesně vědí, co nabízejí. Je to milostný dopis tvrdým a přímočarým akčňákům osmdesátých let, kdy jeden chlap s kulometem vyřídil celou armádu a nikdo se neptal, kde bere tolik nábojů. Film si z toho nedělá legraci, nemrká na diváka víc, než je zdrávo, a bere svůj žánr vážně. Právě proto funguje.
Na finále si Stallone zjevně schoval veškerý zbylý rozpočet na výbušniny a je to vidět. Film chce být zároveň thrillerem, dobrodružným filmem i akčňákem, ale v poslední třetině jednoznačně vítězí akce, a tak je to správně. Linka zrady dodává prostřední části trochu napětí, i když ten zvrat nikomu hlavu neodpálí.
Většinou sedí i humor. Vzájemné rýpání a chlapské pošťuchování mezi členy party působí jako v kasárenské šatně a Stathamova suchost skvěle vyvažuje Stalloneho melancholii.
Kde se zasekne závěr: slabá místa
Bylo by chybou tvářit se, že jde o bezchybnou žánrovou klasiku. Scénář je tenký, část dialogů zní, jako by je napsal čtrnáctiletý kluk na zadní stranu sešitu, a ženské postavy jsou prakticky jen kulisa. Padouši jsou jednorozměrní, a přestože si Eric Roberts roli viditelně užívá, nedostane opravdu zajímavý materiál.
Mnozí členové party jsou spíš vizitky než postavy. Couture a Austin jsou fyzicky impozantní, ale moc se o nich nedozvíme, a film občas zapomíná, že v týmovém filmu potřebuje každý člen týmu svou vlastní chvíli. A souboje s roztřesenou kamerou, jak už jsem psal, plýtvají právě tím fyzickým talentem, kvůli kterému se celá společnost vůbec sešla.
Film je navíc krvavý a brutální a smrt nijak nepřikrášluje. Kdo tuhle syrovost nesnese, toho to rychle omrzí.
Jak zestárl do roku 2026?
Je zajímavé pustit si ho znovu dnes, roky po české premiéře 19. srpna 2010. Tehdy nad ním hodně lidí trochu mávlo rukou jako nad projektem, kterým si stárnoucí hvězdy přilepšují do penzijního fondu. Dnes, kdy se akční film z velké části odehrává před digitálním pozadím a hrdinové pracují spíš se superschopnostmi než se svaly, ale syrovost Postradatelných téměř dozrála v přednost. Je vidět pot, je cítit váha, a na tom záleží.
Mistrovské dílo se z něj časem nestalo, ale stala se z něj sympatická, hlučná a upřímná relikvie, která dává přesně to, co slibuje. A to je v dnešní filmové nabídce samo o sobě vzácnost.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Těm, kdo vyrostli na Rambovi, Rockym a tvrdých akčňácích osmdesátých let, a vlastně každému, kdo má chuť na večer s vypnutým mozkem a spoustou výbuchů v partě kamarádů.
- Raději vynech, pokud: Kdo hledá složitý děj, hluboké postavy nebo vybroušené dialogy, bude zklamaný, stejně jako ten, komu vadí syrové a krvavé násilí.
Pokud se ti líbí, zkus i: Rambo: Do pekla a zpět (2008), Commando (1985), Predátor (1987), Kurýr (2002), Smrtonosná zbraň (1987)
Časté otázky
Kdy měl film Expendables: Postradatelní premiéru v Česku?
Do českých kin film dorazil 19. srpna 2010.
O čem je film Expendables: Postradatelní?
Skupina žoldáků dostane za úkol proniknout do jihoamerické země a odstranit krutého diktátora, jenže během mise se zaplete do sítě podvodů a zrady a ukáže se, že je jeden z jejich vlastních zradil.
Jak dlouhý je film Expendables: Postradatelní?
Stopáž filmu je 103 minut.
Je film vhodný pro děti?
Není. Film je plný brutálního a krvavého násilí, proto ho dětem nedoporučujeme.
Kdo film Expendables: Postradatelní režíroval?
Film režíroval Sylvester Stallone, který zároveň hraje Barneyho Rosse, velitele celé party.
Kdo hraje ve filmu Expendables: Postradatelní?
Sylvester Stallone, Jason Statham, Jet Li, Dolph Lundgren, Eric Roberts, Randy Couture, Steve Austin a David Zayas.
Vyplatí se tuhle bednu s municí vytáhnout i dnes?
Ano, pokud víte, k čemu si sedáte. Expendables: Postradatelní vám nedají nový pohled na život, nestanou se vaším oblíbeným filmem ze žebříčků kritiků a scénářem prosvítá světlo. Jenže akční film, který by svůj vlastní žánr miloval tak upřímně, se nevidí často. Stallone svolal kámoše, dal jim zbraně a jednoho diktátora a nechal je dělat to, co umějí nejlíp. Na sobotní promítání s pizzou a partou ho klidně doporučím i dnes, jen přemýšlení nechte v předsíni.