Juste une illusion recenze předem: Nakache a Toledano nás vracejí do Paříže roku 1985, do nejzmatenějšího roku dospívání
Přijde chvíle, kdy třináctiletý kluk pochopí, že ani dospělí vlastně nic nevědí, a cítí se najednou svobodný i vyděšený zároveň. Juste une illusion chce zachytit právě tenhle okamžik, v roce 1985 na pařížském předměstí, a to v rukou režisérské dvojice, která natočila Nedotknutelné. Zatím jsme film neviděli, ale všechno nasvědčuje tomu, že by mohl být jedním z nejhřejivějších překvapení zimní kinosezóny.
Na papíře ideální francouzský film na zimu: nostalgický, vtipný, bolavý, a pokud režiséři nesklouznou ke kýči, trefí se přímo do srdce.
Juste une illusion: trailer
Údaje o filmu
| Režie | Olivier Nakache, Éric Toledano |
|---|---|
| Hrají | Simon Boublil, Louis Garrel, Camille Cottin, Pierre Lottin, Alexis Rosenstiehl, Jeanne Lamartine |
| Žánr | Komedie |
| Délka | 114 min |
| Země | Francouzské filmy |
O čem to je? Kluk v zemi nikoho mezi dětstvím a dospělostí
Píše se rok 1985. Vincentovi bude brzy třináct a žije na pařížském předměstí v obyčejné rodině ze střední třídy. Starší bratr si ho drží od těla, rodiče se pořád hádají a on sám se ocitl v tom trapném mezistavu, kdy už není dítě, ale za dospělého ho ještě nikdo nepovažuje. Jeho očima se film ptá na všechno, co se v tomhle věku na člověka sesype najednou: identita, přátelství, rodina, víra, touha a samozřejmě první láska.
Oficiální anotace to uzavírá krásnou větou: komedie o tom období dětství, kdy naděje, že můžeme změnit svět, ještě nevypadala jako pouhá iluze. Mně ta věta o tónu filmu prozradí víc než jakýkoli obsah. Nečekejte hlučnou teenagerskou komedii, spíš tu nahořklou, úsměvnou melancholii, ve které jsou Francouzi k nepřekonání.
Co přesně Vincenta čeká, kdo bude jeho první láskou a kam vyústí napětí v rodině, zatím nevíme, a upřímně je to tak lepší. U takových filmů nikdy nejde o děj, ale o okamžiky: zpackané první rande, večeři, při které na sebe rodiče křičí, aniž by promluvili, noční rozhovor s bratrem, který možná není tak odtažitý, jak se zdálo.
Tvůrci Nedotknutelných na novém území
Jména Olivier Nakache a Éric Toledano zní povědomě i u nás, vždyť podepsali Nedotknutelné, film, který dokázal, že francouzská komedie se může stát celosvětovým hitem, aniž by přišla o srdce. Síla téhle dvojice vždycky spočívala v tom, že smích i dojetí vykřešou z jedné a téže scény a po laciných vtipech sahají jen výjimečně.
Juste une illusion je ale výzva jiného druhu. Nejsou tu dva dospělí z úplně odlišných světů, jejichž střet dodává humor sám od sebe. Na plátno je potřeba přenést vnitřní svět dospívajícího kluka, a to navíc v době, která už je pryč. To vyžaduje mnohem jemnější práci: když to bude moc sladké, vznikne kýč, když moc hořké, ztratí se komediální lehkost. Podle dosavadní kariéry jim věřím, ale přiznám se, že jsem zvědavý, jak zvládnou pomalejší a intimnější tempo.
Volba roku a místa navíc působí podezřele osobně. Nevíme, nakolik je film autobiografický, a nic takového tvrdit nebudu, ale tohle je přesně téma, které člověk čerpá z vlastního dětství, ne z knížek.
Herci: dospívající kluk uprostřed, ostřílená jména kolem
Na prvním místě obsazení stojí Simon Boublil a to dost napovídá: takový film stojí a padá s tím, jak uvěřitelný je mladý hrdina. Když kamera dvě hodiny sedí na tváři dospívajícího kluka, ta tvář musí vyprávět. Jestli hraje právě Vincenta, dostupné informace neuvádějí, takže jsem opatrný, ale podle pořadí je dost pravděpodobné, že film stojí na něm.
Vedle něj je tu Louis Garrel, jedna z nejzajímavějších tváří francouzského filmu, který umí být romantický, směšný i trochu otravný zároveň, a to je v rodinném dramatu k nezaplacení. Komediální instinkt a suchý projev Camille Cottin jsou také přesně tím kořením, které taková komedie potřebuje. V titulcích nechybí ani Pierre Lottin, Alexis Rosenstiehl a Jeanne Lamartine.
Kdo koho hraje, kdo jsou hádající se rodiče, kdo bratr a kdo první láska, zatím nevíme a hádat nebudu. Jisté je, že dospělá sestava je silná, takže pokud mladí herci udrží laťku, může být souhra největším trumfem celého filmu.
Proč zrovna 1985? Kouzlo analogové doby
Atmosféra té doby mluví sama za sebe: telefonní sluchátko na šňůře, dopis, na který čekáš celé dny, kazeta, na kterou si nahráváš oblíbenou písničku z rádia, a když to pokazíš, začínáš znovu. Svět, kde se první láska neodehrávala za obrazovkou, ale na schodišti, na školním dvoře, na zastávce autobusu.
Tahle nostalgie je mocná zbraň a zároveň past. V posledních letech po osmdesátkách sáhla spousta filmů a často jsem měl pocit, že kulisy jsou důležitější než postavy. U dobrého dobového filmu ale doba není výloha, nýbrž vzduch: žije v oblečení, v hudbě, ale hlavně v tom, jak lidé mluví a jak mlčí. Doufám, že Nakache a Toledano zvolí tuhle cestu.
Obzvlášť zajímavá bude hudba. Soundtrack francouzského filmu o dospívání z roku 1985 může být samostatným zážitkem a mám silné podezření, že si režiséři tuhle šanci nenechají ujít. Zvuk u mě dostává plusový bod předem.
Kde to může zaskřípat? Rizika
Buďme upřímní: příběh o dospívání patří k nejošoupanějším žánrům. Už stokrát jsme viděli kluka, který zjistí, že ani rodiče nejsou dokonalí, a který se poprvé zamiluje. Úkolem filmu Juste une illusion proto nebude říct něco nového, ale říct to samé upřímně.
- Přílišná sladkost: nostalgie snadno přeroste v medovou polevu, pod kterou se každá špatná vzpomínka obrousí do hladka.
- Množství témat: identita, přátelství, rodina, víra, touha, láska. Na jeden film je to hodně a hrozí, že od všeho dostaneme jen trochu.
- Délka: 114 minut není pro film postavený na atmosféře málo. Pokud rytmus ochabne, právě tam se divák začne dívat na hodinky.
Tahle rizika ovšem stojí přímo proti silným stránkám režisérské dvojice: vždycky uměli udržet v pohybu víc linek najednou a vždycky měli cit pro to, aby napětí před slzami uvolnili vtipnou poznámkou.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo mají rádi melancholické, a přesto úsměvné francouzské komedie, kdo sami dospívali v osmdesátých letech, nebo prostě touží po hřejivém, lidském filmu na zimní večery.
- Raději vynech, pokud: Pokud čekáte svižnou komedii plnou gagů nebo vás nostalgie a příběhy o dospívání nechávají chladnými, pomalejší tempo zaměřené na postavy vás nejspíš bude nudit.
Pokud se ti líbí, zkus i: Nedotknutelní (2011), La Boum (1980), Chlapectví (2014), Belfast (2021), Licorice Pizza (2021)
Časté otázky
O čem je film Juste une illusion?
Odehrává se v roce 1985 na pařížském předměstí. Hlavním hrdinou je Vincent, kterému bude brzy třináct a který mezi odtažitým starším bratrem a neustále se hádajícími rodiči hledá odpovědi na otázky identity, přátelství, rodiny, víry, touhy a první lásky.
Jak dlouhý je film Juste une illusion?
Film trvá 114 minut.
Kdo film Juste une illusion režíroval?
Francouzský film režírovali Olivier Nakache a Éric Toledano, autoři Nedotknutelných.
Kdo hraje ve filmu Juste une illusion?
V obsazení jsou Simon Boublil, Louis Garrel, Camille Cottin, Pierre Lottin, Alexis Rosenstiehl a Jeanne Lamartine.
Stojí za to kvůli němu převinout kazetu?
Myslím, že ano. Juste une illusion je přesně ten typ filmu, který nechce spasit svět, jen připomenout, jaké to bylo, když jsme ještě věřili, že ho můžeme změnit. Tvůrci Nedotknutelných, silná francouzská herecká sestava a neodolatelně atmosférická doba: to stačí, abych se na film upřímně těšil. Pokud mladý představitel hlavní role film unese a režiséři odolají cukrové polevě, může to být jedna z nejsympatičtějších evropských komedií letoška. Jestli se to opravdu povede, ukáže až setkání s plátnem.