La Bataille de Gaulle : L'Âge de fer, předběžná recenze: 160 minut vzdoru ve chvíli, kdy Francie složila zbraně
V létě 1940 se Francie vzdala. Jeden neznámý generál ale ne. Antonin Baudry natočil 160minutové dokudrama o muži, který se z Londýna snažil přesvědčit svět, že válka ještě neskončila. Na papíře má všechno, co velký a vážný historický film potřebuje.
Ambiciózní a odvážný projekt. Pokud se vyhne muzejnímu patosu, může z něj být jeden z nejsilnějších historických filmů roku.
La Bataille de Gaulle : L'Âge de fer: trailer
Údaje o filmu
| Režie | Antonin Baudry |
|---|---|
| Hrají | Simon Abkarian, Simon Russell Beale, Florian Lesieur, Benoît Magimel, Loic Corbery, Anamaria Vartolomei |
| Žánr | Dokudramata |
| Délka | 160 min |
| Země | Francouzské filmy, Belgické filmy, Americké filmy |
O čem film je, bez spoilerů: jeden muž proti porážce
Výchozí situace je jednoduchá a krutá. V roce 1940 se Francie hroutí, podepisuje příměří a zdá se, že dějiny celou věc uzavřely jedním tahem pera. Uprostřed toho chaosu odmítá porážku přijmout jediný člověk: Charles de Gaulle, kterého tehdy skoro nikdo neznal. Sám a proti všem šancím utíká do Londýna, aby odtud přesvědčil svět, že boj neskončil a Francie ještě není ztracená.
Podle anotace ale film nezůstává jen u portrétu jednoho muže. V Anglii, ve Francii i v Africe postupně vystupují do popředí odbojáři, vzpurní středoškoláci a odhodlaní vojáci. Právě tahle vícevláknová stavba mi přijde jako nejzajímavější slib celého projektu. Nebudeme sledovat zrod pomníku, ale to, jak se z jednoho tvrdohlavého hlasu pomalu stává hnutí.
Kdo přesně jsou postavy z vedlejších linek a kam příběh dojde, před premiérou nevíme. Z učebnic dějepisu sice tušíme, kde válka zrovna bude, ale úhel pohledu filmu, jeho důrazy a sázky zůstávají tajemstvím.
Antonin Baudry: diplomat na režisérské židli
Jméno Antonina Baudryho širšímu publiku možná nic neříká, přesto stojí za to ho sledovat. Jeho předchozí film Le Chant du loup byl napjatý francouzský thriller z ponorky, který ukázal, že Baudry umí pracovat ve stísněném prostoru a v tempu, které drásá nervy, a že se nebojí ani velkého produkčního měřítka.
Ještě zajímavější je, že Baudry má za sebou diplomatickou dráhu. U filmu, kde hlavní zbraní není puška, ale přesvědčování, vyjednávání a politický blaf, je to vyloženě dobré znamení. De Gaulleovy londýnské měsíce byly hlavně válkou vedenou slovy, v kancelářích a před rozhlasovými mikrofony. Pokud někdo ví, jak natočit jednací stůl jako bojiště, může to být právě on.
Otázkou spíš zůstává, jestli se thrillerová sevřenost udrží i ve 160minutové historické fresce, která se odehrává na několika kontinentech. Tenhle žánr má sklon těžknout a tady se rozhodne všechno.
Herecké obsazení: francouzská elita a britské těžké dělostřelectvo
Seznam herců vypadá silně už na první pohled. Simon Abkarian je charismatický herec s výraznou přítomností, kterého mezinárodní publikum zná přinejmenším od Casino Royale. Benoît Magimel patří k nejspolehlivějším esům francouzského filmu a už v La Pianiste ukázal, kolik toho dokáže říct jediným pohledem. Anamaria Vartolomei se po L'Événement stala jednou z nejzajímavějších tváří mladé francouzské herecké generace.
Na britské straně stojí divadelní legenda Simon Russell Beale, u kterého má váhu každá věta, a Tom Mison, jenž umí zahrát trochu uhlazené a trochu ironické Angličany. Vedle nich se objeví také Florian Lesieur, Loic Corbery, Niels Schneider, Karim Leklou a Kacey Mottet Klein, tedy pestrá parta, která se k vícevláknovému vyprávění skvěle hodí.
Kdo koho hraje, před premiérou rozebírat nebudu. S takovou sestavou ale může být herectví pevným základem, o který se film opře, i kdyby scénář tu a tam klopýtl.
Čím může být víc než další kostýmní učebnice?
Filmů o druhé světové válce je plno a životopisné snímky o velkých státnících mají jeden nepříjemný zvyk: příliš se před svým hrdinou klaní. Důvodů, proč jsem přesto optimista, je několik:
- Úhel pohledu: podle anotace je tu de Gaulle ještě neznámý generál, ne pozdější ikona. Outsider, kterého nikdo nebere vážně, je vždycky lepší dramatický materiál než hotová legenda.
- Sbor: linka vzpurných středoškoláků a bezejmenných odbojářů může velké politice dodat lidské měřítko.
- Geografie: trojice Londýn, okupovaná Francie a Afrika může v nevídané šíři ukázat, že odboj nevznikl na jediném místě.
- Koprodukce: spolupráce Francie, Belgie a USA naznačuje, že nevzniká komorní kousek, ale film mezinárodního formátu.
Pokud se tyhle čtyři prvky sejdou, může vzniknout film, který mluví zároveň o dějinách i o věčné otázce, co znamená tvrdohlavost jednoho člověka ve chvíli, kdy všichni ostatní už to vzdali.
Kde se to může pokazit? Rizika
Začněme tím nejzřejmějším: 160 minut. To není málo a u dokudramatu je stopáž dvousečná zbraň. Může dát prostor postavám a pozvolnému budování, ale snadno se rozplyne, pokud vedlejší linky nedostanou dost váhy nebo pokud hlavní linka stojí na příliš mnoha proslovech.
Druhým rizikem je samotný žánr dokudramatu. Tahle forma často staví věrnost událostem nad dramatický oblouk a divák pak dostane spíš rekonstrukci než zážitek. U domácí produkce o klíčové postavě francouzského národního mýtu navíc visí ve vzduchu pokušení z hrdiny udělat světce.
A nakonec: vícevláknové vyprávění funguje jen tehdy, když všechny linky působí stejně důležitě. Pokud středoškoláci nebo vojáci z afrického bojiště zůstanou jen ilustrací vedle de Gaulleových velkých projevů, film přijde o to, co je na něm podle anotace nejoriginálnější.
Obraz, zvuk a syrovost války
Doufám, že válka tu nebude sterilní kulisou jako z plakátu a že film neuhne ani před tvrdými, syrovými momenty. Takovému tématu by to prospělo: odboj nebyl romantické dobrodružství, ale životu nebezpečný a často krvavý podnik.
Podle Baudryho předchozího filmu můžeme počítat i s propracovanou zvukovou složkou a budováním napětí. V příběhu, kde je zbraní i samotné rozhlasové vysílání, může mít zvuk mimořádně důležitou dramaturgickou roli. Na tomhle poli už režisér jednou prokazatelně uspěl, takže jsem tady opravdu zvědavý.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo mají rádi vážné historické filmy velkého formátu a užili si politické drama Nejtemnější hodina nebo válečné napětí Dunkerku. Pro fanoušky francouzských herců skoro povinnost.
- Raději vynech, pokud: Pro diváky, které děsí už samotných 160 minut a čekají svižnou akci plnou bitev. Kvůli syrovějším válečným scénám také není vhodný pro děti.
Pokud se ti líbí, zkus i: Nejtemnější hodina (2017), Dunkerk (2017), Valkýra (2008), Králova řeč (2010)
Časté otázky
O čem je film La Bataille de Gaulle : L'Âge de fer?
V roce 1940, po zhroucení Francie a podepsání příměří, utíká tehdy neznámý generál Charles de Gaulle do Londýna, aby pokračoval v boji. Mezitím se v Anglii, ve Francii i v Africe objevují odbojáři, vzpurní středoškoláci a odhodlaní vojáci.
Jak dlouhý je film?
Film trvá 160 minut.
Kdo film režíroval?
Režisérem je Antonin Baudry.
Kdo ve filmu hraje?
Mimo jiné Simon Abkarian, Simon Russell Beale, Benoît Magimel, Anamaria Vartolomei, Niels Schneider, Karim Leklou, Tom Mison, Florian Lesieur, Loic Corbery a Kacey Mottet Klein.
Vyplatí se strávit 160 minut v kině kvůli tvrdohlavosti jednoho generála?
Myslím, že ano, aspoň tomu všechno nasvědčuje. Silné mezinárodní obsazení, režisér, který se už osvědčil v napjatém komorním dramatu, a příběh, který začíná ve chvíli porážky, ne vítězství. Právě to je nejlepší výchozí bod: mnohem napínavější je sledovat, jak se z někoho legenda stává, než jak se jako legenda už narodil.
Rizika jsou skutečná, stopáž i dokudramatická forma mohou film snadno zatížit. Takhle ambiciózní projekt ale chci spíš povzbudit, než předem ohrnovat nos. Moje očekávané hodnocení se pohybuje kolem silných 7,5, a pokud Baudry najde rovnováhu mezi velkou politikou a bezejmennými odbojáři, klidně se vyšplhá přes 8.