Monster Mia předběžná recenze: skejťačka a outsiderka jako jediný člověk ve škole pro příšery
Každá třída má to dítě, které stojí vždycky na špatném místě, ve špatném oblečení a ve špatnou chvíli, a i jeho krysa je nějaká divná. Monster Mia vypráví právě o něm a jeho situaci obrací chytrým nápadem: co když se konečně dostane mezi ostatní, jenže tam bude jediná, kdo příšerou není? Pokud tvůrci se základní myšlenkou naloží dobře, může jít o jeden z nejlepších rodinných filmů letošního podzimu.
Sympatická animovaná jízda do školy pro příšery, která starý příběh o jinakosti a přijetí sebe sama podává s povedeným obratem. Otázkou zůstává, jestli se odváží být o kousek odvážnější, než je v žánru zvykem.
Monster Mia: trailer
Údaje o filmu
| Režie | Verena Fels |
|---|---|
| Žánr | Rodinné animované filmy |
| Délka | 81 min |
| Země | Německé filmy, Rakouské filmy, Španělské filmy |
O čem je Monster Mia bez spoilerů?
Mie je dvanáct a celý život si připadá jako cizinec. Nejen v rodném městě, ale i ve vlastní rodině, což bolí ještě o něco víc. Její dvojče je ukázkový příklad dokonalé puberťačky, kdežto Mia jezdí na skejtu, nosí podivné oblečení a jejím nejlepším kamarádem je domácí krysa Quentin. Lepší představení postavy se vymyslet nedá: z jediné věty je jasné, že Mia je ta holka, po které se na chodbě všichni ohlédnou a hned zase rychle uhnou pohledem.
Ve škole se strhne další incident a ředitelka, které už došla trpělivost, nechá Miu přeložit na Rotwoodskou akademii. To místo připomíná spíš kouzelný hrad než normální školu a jeho žáci jsou skutečné příšery. Mia je mezi nimi jediný člověk. Zvrat je geniálně prostý: dívka, která byla doma outsiderkou, protože byla moc divná, je tu outsiderkou, protože je moc normální.
Co z toho vzejde, jaká dobrodružství, přátelství a zápletky ji mezi zdmi hradu čekají, zatím z dostupných informací nevíme a nebudeme ani spekulovat. Samotné výchozí nastavení je ale slibné.
Outsiderka, které fandíme už teď
Hrdina, který nikam nezapadá, patří k nejstarším a nejjistějším receptům animovaného filmu. Ten recept má ale jednu past: pokud je hlavní postava jiná jen na papíře a ve skutečnosti je to stejná usměvavá dokonalá figurka jako všichni ostatní, celé to působí nevěrohodně. Podle popisu Mii je tu šance, že se tomu tvůrci vyhnou. Skejt, divné oblečení, krysa: to jsou konkrétní, hmatatelné věci, ne mlhavá nálepka „jsem trochu jiná“, kterou tolik rodinných filmů svým hrdinům přilepí.
Plusový bod si zaslouží dvojče. Vyrůstat vedle dokonalého sourozence je zkušenost, kterou zná spousta dětí i dospělých, a pokud film tuhle linku vezme vážně, nedostaneme jen příšerné dobrodružství, ale i rodinné drama, které chytne i dospělého diváka. Právě v tom vidím skrytou sílu filmu: příšery jsou podívaná, rodina je srdce.
A samozřejmě Quentin. V běžném animáku bývá malý zvířecí parťák buď nejlepší, nebo nejotravnější postavou. Krysa je navíc už sama o sobě odvážnější volba než roztomilý pejsek, takže tady jsem spíš optimista.
Rotwoodská akademie: příšery, hrad a dobře známý žánr
Škola pro příšery není žádná novinka. Viděli jsme příšery na univerzitě, upíra, který provozuje hotel, i nespočet kouzelných škol, kde dítě, které nikam nepatří, konečně najde své místo. Rotwoodská akademie se tedy vydává po hodně vyšlapané cestě, a to je výhoda i riziko zároveň.
Výhoda proto, že publikum přesně ví, do čeho jde: hrad, tajné chodby, podivné učitele a spoustu chlupatých, slizkých a zubatých spolužáků. Takový svět je pro animaci ideálním hřištěm, protože v designu příšer je svoboda téměř neomezená. Riziko proto, že pokud se film bude příliš opírat o osvědčené prvky, dostaneme příjemnou, ale rychle zapomenutelnou věc, kterou si děti užijí a rodiče budou v druhé půlce koukat do mobilu.
Proč jsem přesto optimista? Kvůli nápadu s obrácenou jinakostí. Většina rodinných filmů o příšerách vychází z toho, že jiná je příšera, kterou je třeba přijmout. Tady je divný, podezřelý a výstřední člověk. Pokud to scénář dokáže rozehrát s humorem a trochou ironie, může si Monster Mia v přeplněném žánru najít vlastní hlas.
Verena Fels a šance evropské animace
Film režírovala Verena Fels a Monster Mia vznikla v německo-rakousko-španělské koprodukci. To je důležitá informace, protože utváří naše očekávání. Evropské animované filmy málokdy mají takový rozpočet jako produkce velkých amerických studií, zato bývají často odvážnější, podivnější, méně uhlazené, a právě díky tomu si je člověk pamatuje.
Nečekám hollywoodskou podívanou, kde je vypiplaný každý chloupek, a upřímně, o to tu ani nejde. Příběh ze školy pro příšery nepotřebuje dokonalé textury, potřebuje postavy, tempo a humor. Pokud režie zachytí Miin puberťácký vzdor a atmosféru hradu, technické rozdíly během sledování rychle zmizí.
Stopáž 81 minut je také dobré znamení. U rodinné animace je to téměř ideál: dost dlouhé na to, aby se postavy rozvinuly, a dost krátké, aby se ani ti nejmenší ke konci nevrtěli. V době natahovaných dvouhodinových dětských filmů je to vyloženě osvěžující rozhodnutí.
Co může fungovat a kde to může zaskřípat?
Kdybych měl sepsat, čeho si budu všímat, až film uvidím na plátně, vypadal by seznam takhle:
- Ostrost humoru. Lidské dítě mezi příšerami je nekonečný zdroj vtipů. Otázka je, jestli film zůstane u laciných gagů, nebo se odváží kousnout.
- Zobrazení rodiny. Pokud dvojče zůstane jen šablonovitou „dokonalou holkou“, je to promarněná šance. Když dostane hloubku, film tím hodně získá.
- Osobitost příšer. Žáci Rotwoodu můžou být zapamatovatelné postavy, nebo jen barevný šum v pozadí. Na tom závisí, jestli o nich děti budou mluvit i doma.
- Dávkování poselství. Ponaučení o přijetí sebe sama je fajn, ale když ho film bude cpát do hlavy v každé druhé scéně, začne nudit i děti.
Největší riziko vidím v tom, že takhle jistý výchozí nápad snadno svede tvůrce k pohodlnosti. Největší šanci zase v tom, že evropská produkce se možná tolik nebojí nechat Miu být opravdu divnou, opravdu vzdorovitou a ne vždycky sympatickou. Tahle holka není princezna a doufám, že se z ní film princeznu ani dělat nebude.
Pro koho je tohle příšerné dobrodružství?
Především pro mladší školáky a děti na prahu puberty, tedy přesně pro ty, kdo jsou ve věku Mii nebo k němu míří. Pro ně může být film zrcadlem: spousta z nich má pocit, že do třídy nezapadá, a hrdinka, která jezdí na skejtu a chová krysu, je jim mnohem bližší než další dokonalá pohádková postava.
Rodiče zase ocení sourozeneckou rivalitu a bolest z odlišnosti, kterou znají i dospělýma očima. Neslibuju, že se rozpláčou, ale pokud se film povede, bude si cestou domů s dětmi o čem povídat. A strašidelné téma se navíc skvěle hodí k podzimní halloweenské náladě.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Mladším školákům a dětem na prahu puberty, hlavně těm, kdo si občas připadají jako outsideři, a rodičům, kteří hledají krátký film s halloweenskou atmosférou pro celou rodinu.
- Raději vynech, pokud: Těm, kdo touží po převratném animovaném zážitku pro dospělé, nebo komu už příběhy ze škol pro příšery lezou krkem.
Pokud se ti líbí, zkus i: Univerzita pro příšerky (2013), Hotel Transylvánie (2012), Příšerky s.r.o. (2001), Koralína a svět za tajnými dveřmi (2009)
Časté otázky
O čem je film Monster Mia?
O dvanáctileté Mie, která si vždycky připadala cizí ve vlastní rodině i ve svém městě. Po incidentu ve škole se dostane na Rotwoodskou akademii, kde jsou žáci skutečné příšery a ona je mezi nimi jediný člověk.
Jak dlouhý je film Monster Mia?
Stopáž filmu je 81 minut.
Kdo režíroval film Monster Mia?
Režisérkou filmu je Verena Fels.
Které země se na filmu podílely?
Monster Mia je německo-rakousko-španělská koprodukce.
Vyplatí se vyrazit s Miou mezi příšery?
Na základě toho, co zatím víme, říkám: ano, s velkou pravděpodobností se to vyplatí. Monster Mia se nesnaží znovu vynalézat žánr, ale šikovně obrací dobře známý příběh a má hrdinku, která má charakter. Krátká stopáž, halloweenská atmosféra a věčné téma odlišnosti hrají v její prospěch.
Očekávané hodnocení: silná sedmička z deseti. Pokud bude humor ostřejší, než čekám, a rodinná linka dostane dost prostoru, může jít i výš. Pokud se ale film spokojí s osvědčenými šablonami, zbude z něj milé, ale rychle zapomenuté odpoledne s příšerami. Já držím palce Mie, Quentinovi i všem příšerám z Rotwoodu, aby vyšla ta první varianta.