The Loneliest Man in Town, recenze předem: blues v činžáku ve Vídni, který má jít k zemi
Existuje samota, která nepláče, jen potichu položí desku na gramofon. The Loneliest Man in Town je přesně o ní: o starém bluesovém muzikantovi, který se jako poslední drží vídeňského domu odsouzeného k demolici. Rovnou přiznávám, že mám slabost pro tiché filmy na lidskou míru, a tenhle proto vyhlížím s velkým očekáváním.
Na papíře má všechno, co potřebuje malý, ale hluboko zasahující melancholický film o smutku a o šanci začít znovu. Jen se nesmí ztratit ve vlastním tichu.
The Loneliest Man in Town: trailer
Údaje o filmu
| Režie | Tizza Covi, Rainer Frimmel |
|---|---|
| Hrají | Alfred Blechinger, Al Cook, Brigitte Meduna |
| Žánr | Životopisné filmy |
| Délka | 86 min |
| Země | Rakouské filmy |
Jeden muž, jeden dům, hromada desek: o čem film je?
Výchozí situace je jednoduchá a právě v tom je její síla. Bluesový muzikant Al Cook žije jako poslední obyvatel vídeňského činžáku určeného k demolici, obklopený starými vzpomínkami a vinylovými deskami. Venku se svět točí svým tempem, uvnitř jako by se zastavil čas. Pak se objeví developer, který budovu pošle k zemi, a Alovo jediné útočiště je najednou v ohrožení.
Tady začíná to podstatné, a nejde o dům, ale o člověka. Al se musí vyrovnat s koncem jedné éry, se smutkem po zesnulé ženě Silvii a, což je možná nejtěžší, s možností nového začátku. Co tenhle nový začátek znamená a kam vede, oficiální popis neprozrazuje, a dělá dobře. Tohle je příběh, na který se člověk nedívá kvůli zvratům, ale proto, aby si chvíli posedět s hrdinou v přítmí jeho pokoje.
Mimochodem, stopáž 86 minut leccos napoví. Nečeká nás natahované dvouhodinové drama o smutku, ale sevřený komorní kus. To je dobrá zpráva, protože podobná témata obvykle unaví právě přemíra slov.
Al Cook jako Al Cook
Obsazení mluví samo za sebe. Hlavní roli hraje Al Cook a postava je bluesman jménem Al Cook. Takové překrytí skutečného člověka a filmové figury obvykle znamená, že se film dostane hodně blízko realitě, a žánrové zařazení mezi životopisné filmy ukazuje stejným směrem. Kolik je tu skutečnosti a kolik fikce, se ukáže až po premiéře, ale už samotné nastavení je vzrušující.
Vedle něj figurují v titulcích Alfred Blechinger a Brigitte Meduna. Nejsou to jména, kvůli kterým se v multiplexech stojí fronty, a podle mě to vůbec nevadí. U takových filmů má věrohodnost tváří větší cenu než jakákoli hvězda. Když má starý muzikant ve tváři třicet let zakouřených hospod a ztracených lásek, nenahradí to žádný make-up ani metodické herectví.
Pro mě je to největší příslib celého filmu: že osamělého bluesmana nebude hrát herec, ale kamera ho prostě ukáže.
Tizza Covi a Rainer Frimmel: dvojice balancující na hraně skutečnosti
Film režírovali Tizza Covi a Rainer Frimmel, kteří spolu tvoří už dlouhá léta a festivalové publikum jejich jména dobře zná. Podstatou jejich stylu je stírání hranice mezi dokumentem a hraným filmem: často natáčejí s lidmi, kteří na plátno přinášejí jednu z verzí vlastního života. Stačí si vzpomenout na La pivellina nebo na Veru uvedenou před pár lety a je jasné, co můžeme čekat.
Tahle metoda k tématu skvěle sedí. Činžák určený k demolici, starý muzikant a smutek jsou suroviny, které by snadno sklouzly do kýče, kdyby je někdo chtěl prodat velkolepou hudbou a dojemnými monology. Podle dosavadní tvorby Covi a Frimmela spíš vsadí na pozorování, trpělivost a tichý humor. Já bych si na to v každém případě vsadil.
Leccos napoví i to, že jde o rakouský film. Rakouská kinematografie nebývá známá smířlivými rozuzleními a Vídeň v takových filmech pravidelně ukazuje svou méně turistickou tvář. Zajímá mě, nakolik tu bude město kulisou a nakolik postavou.
Proč to zní tak dobře?
Upřímně, při čtení anotace se mi v hlavě hned rozezněl pomalý dvanáctitaktový blues. A myslím, že právě tohle je tajná zbraň filmu: hudba. Snímek o bluesmanovi, který žije mezi vinyly, se bez silné zvukové stránky neobejde, a proto hudbě dávám předem tak vysoké hodnocení.
- Známý, ale stále aktuální konflikt: souboj starých domů, starých nájemníků a developerů je srozumitelný i v Praze. Mnozí v něm poznají sebe nebo své prarodiče.
- Smutek jako téma: ztráta Silvie bude nejspíš citovým jádrem filmu a ztráta domu jakýmsi druhým smutkem.
- Naděje na konci: anotace výslovně zmiňuje možnost nového začátku, takže se nemusíme chystat na beznadějnou depresi.
- Krátká stopáž: 86 minut je u takhle meditativního filmu vyloženě výhodou.
Kde se to může pokazit?
Kde je tolik příslibů, je i skutečné riziko. Malé filmy stojící na postavě mají dvě typické pasti. První je, že ticho a pomalost se stanou samoúčelnými a divák po chvíli s hrdinou nesoucítí, ale kouká na hodinky. Druhá je příliš schematický konflikt: zlý developer proti citlivé umělecké duši. To jsme viděli mockrát a funguje to jen tehdy, když je film jemnější.
Třetím otazníkem je publikum. Tohle není film pro páteční partu s popcornem, a kdo do kina přijde se špatným očekáváním, bude zklamaný. Film nechce dělat rámus a kdo čeká akci, zvraty nebo klasický dramatický oblouk, snadno ho shledá nudným.
Přesto jsem optimista, protože podle dosavadní dráhy režijní dvojice bude problém spíš v tom, že je něčeho málo, než moc. A to je v mých očích odpustitelnější hřích.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo mají rádi tichý evropský film blízko lidem, pro milovníky blues a vinylů a pro každého, kdo ví, jaké to je pustit domov nebo člověka.
- Raději vynech, pokud: Kdo čeká svižný děj, efektní zvraty nebo klasické hollywoodské drama, pro toho bude film nejspíš příliš pomalý a příliš tichý.
Pokud se ti líbí, zkus i: V nitru Llewyna Davise (2013), Perfect Days (2023), Vzhůru do oblak (2009), Umberto D. (1952), Vera (2022)
Časté otázky
O čem je The Loneliest Man in Town?
Bluesový muzikant Al Cook žije jako poslední obyvatel vídeňského činžáku určeného k demolici. Když developer rozhodne budovu zbourat, musí se vyrovnat s koncem jedné éry, se smutkem po zesnulé ženě Silvii a s možností nového začátku.
Jak dlouhý je film?
The Loneliest Man in Town má stopáž 86 minut.
Kdo film režíroval?
Film režírovali Tizza Covi a Rainer Frimmel.
Z jaké země film pochází?
The Loneliest Man in Town je rakouský film.
Sedli byste si s bluesmanem do vylidněného činžáku?
Já určitě. The Loneliest Man in Town je typ filmu, který nebude křičet z billboardů ani vládnout žebříčkům tržeb, ale klidně se může stát jedním z nejlidštějších filmů roku. Starý muzikant, umírající dům, vzpomínka na ztracenou ženu a slabý paprsek naděje: to stačí, aby film pořádně zasáhl, pokud režiséři najdou správný tón. Podle dosavadní tvorby Covi a Frimmela k tomu mají všechny předpoklady. Mé očekávané hodnocení: 8/10, a upřímně doufám, že ho po premiéře nebudu muset snižovat.