The Social Reckoning: recenze před premiérou. Aaron Sorkin se vrací k Facebooku a tentokrát nešetří nikoho
Aaron Sorkin už jednou vyprávěl, jak vznikl Facebook. Teď vypráví, co Facebook dělá s námi. The Social Reckoning je na papíře jedním z nejzajímavějších filmů roku pro dospělé diváky, a pokud se Sorkinova mašinérie rozjede naplno, spousta lidí se pak bude na vlastní telefon dívat dost nepohodlně.
Sorkinovy dialogy, hlavní herečka s Oscarem a skutečný skandál: lepší výchozí materiál dostane dokudrama jen zřídka. Teď ještě musí ustát vlastní nabubřelost.
The Social Reckoning: trailer
Údaje o filmu
| Režie | Aaron Sorkin |
|---|---|
| Hrají | Wunmi Mosaku, Jeremy Allen White, Mikey Madison, Patrick Fischler, Betty Gilpin, Billy Magnussen |
| Žánr | Dokudramata |
| Země | Americké filmy |
O čem to je? Inženýrka, novinář a tajemství
Výchozí situace je klasická, a právě proto může fungovat. Frances, kterou hraje Mikey Madison, je mladá inženýrka ve Facebooku. Ve firmě narazí na něco, o čem cítí, že nemá právo mlčet. Obrátí se na novináře z Wall Street Journal, kterého ztvárňuje Jeremy Allen White, a od té chvíle spolu kráčejí po čím dál nebezpečnější cestě.
Podle oficiální anotace je Frances pro dobrou věc ochotná podvádět, špehovat i lhát. Tahle věta je pro mě nejzajímavějším příslibem celého filmu. Nedostaneme svatou mučednici, ale někoho, kdo sám porušuje pravidla ve chvíli, kdy se snaží odhalit systém, který pravidla porušuje. Výsledkem je otřesný článek o nejstřeženějších tajemstvích sociální sítě, který vyvolá obrovský skandál. Film zpracovává skutečný případ, takže směr rozuzlení je daný a napětí musí vzniknout z toho, jak se k němu postavy dostanou.
Sedí i slogan z anotace: „Nepoužíváme jen my ji, ona používá i nás.“ Zní trochu jako z plakátu, ale trefuje přesně to, co má.
Sorkin, muž slova
Jméno Aaron Sorkin je samo o sobě žánr. Napsal scénář k Sociální síti, kterou režíroval David Fincher a která dodnes patří k nejlepším filmům o tom, jak se z nápadu na koleji stane světová velmoc. Jako režisér má na kontě Velkou hru, Proces s chicagskou sedmičkou a Being the Ricardos.
Co čekat? Rychlé, vtipné dialogy, ve kterých se postavy navzájem přebíjejí, lidi, kteří vždycky vysloví tu nejchytřejší větu v nejlepší možnou chvíli, a pevný morální kompas. U příběhu o novinařině a whistleblowingu to může být k nezaplacení: hádky v redakci, vyjednávání s právníky a dilemata kolem ochrany zdroje jsou Sorkinovým přirozeným hřištěm.
Riziko je ale stejné jako vždycky. Jako režisér Sorkin rád točí scény, které působí jako zfilmované divadlo, a co bylo ve Fincherových rukou chladné a precizní napětí, u něj občas sklouzne k televiznímu melodramatu. Pokud má The Social Reckoning slabé místo, bude nejspíš tady: text bude skvělý, otázkou je, jestli i obraz něco řekne.
Obsazení, za které by se dalo vraždit
Upřímně: když jsem ten seznam jmen uviděl, poprvé jsem se v křesle narovnal. Mikey Madison je po Anoře jednou z nejzajímavějších mladých hereček a role vnitřně rozpolcené, morálně šedé whistleblowerky je pro ni přesně ta správná výzva. V Anoře měla syrovou energii, tady bude nejspíš potřeba tišší, nervóznější napětí. Jsem zvědavý, co s tím udělá.
Jeremy Allen White je od Medvěda nekorunovaným králem úzkostných, uštvaných postav, a investigativní novinář, který žongluje s uzávěrkami, zdroji a hrozbami žalob, k tomu nemá daleko. Pokud mezi nimi bude fungovat chemie, má film polovinu vyhráno.
A pak přichází vedlejší sestava: Jeremy Strong, který v seriálu Boj o moc ukázal, jak mu sedí lidé zmítající se v blízkosti moci, dále Wunmi Mosaku, Betty Gilpin, Billy Magnussen a Patrick Fischler. Koho přesně hrají, se před uvedením neví, ale tohle je přesně ta parta charakterních herců, která udělá nezapomenutelnou i tříminutovou scénu. A Sorkinovy scénáře rády svěřují ty nejlepší repliky i vedlejším postavám.
Proč zrovna teď a proč to tolik bolí?
The Social Reckoning sahá po tématu, ve kterém jsme všichni, ať chceme, nebo ne. Nejde o vzdálený politický skandál nebo krach banky, ale o aplikaci, kterou ráno otevíráme jako první a večer jako poslední. Síla filmu může vycházet právě z toho, že divák nesedí venku jako pozorovatel: odhalovaný systém formuje i jeho vlastní feed.
Jedna věta z anotace mě obzvlášť zasáhla: „Pokud vůbec nějaký účel má.“ To je mnohem děsivější otázka než zlý generální ředitel v pozadí. Pokud film nechce ukázat jednoho padoucha, ale systém, který vlastně nikoho doopravdy neposlouchá, nedostaneme obyčejný odhalovací thriller, ale znepokojivý obraz doby.
Žánrově jde ve stopách filmů Spotlight a Všichni prezidentovi muži, tedy snímků, kde je telefonát, uniklý dokument a rozhodnutí v redakci stejně napínavé jako automobilová honička. Kdo má rád tenhle typ pomalu gradujícího thrilleru postaveného na slovech, pro toho to může být film podzimu.
Kde to může zaskřípat?
Vidím tři nebezpečí. Žádné z nich nepovažuju za fatální, ale všechna jsou skutečná:
- Past kázání. Sorkin miluje, když postavy v monolozích vysvětlují poselství filmu. U takhle aktuálního tématu se to snadno může zvrhnout v hodinu občanské výchovy.
- Vizuální stránka. V příběhu postaveném kolem notebooků, kanceláří a zasedaček je těžké ukázat něco obrazově vzrušujícího. Tady musí být Sorkin jako režisér lepší než kdykoli předtím.
- Známý konec. Jde o skutečný případ a vyjití velkého článku není žádné tajemství. Napětí tedy nemusí nést otázka „jak to skončí“, ale „co je to bude stát“.
Pokud film vezme morální nejednoznačnost Frances vážně a neuhladí ji do hrdinského příběhu, tahle rizika se můžou rozplynout. Pokud z ní ale udělá rytíře v zářivé zbroji, dostaneme dobře napsaný, ale zapomenutelný televizní film s kinorozpočtem.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo si oblíbili Sociální síť, Spotlight nebo jakýkoli film o investigativní novinařině a koho zajímá, co se děje za jejich oblíbenými aplikacemi. Fanoušci Mikey Madison a Jeremyho Allena Whitea si lístek koupit prostě musí.
- Raději vynech, pokud: Kdo hledá akci, efektní podívanou nebo nenáročnou zábavu, pro toho to bude příliš upovídané a příliš vážné. A kdo je alergický na Sorkinovy svižné, trochu samolibé dialogy, ať se s ním nezkouší usmiřovat zrovna tady.
Pokud se ti líbí, zkus i: Sociální síť (2010), Spotlight (2015), Všichni prezidentovi muži (1976), Insider (1999), Akta Pentagon: Skrytá válka (2017)
Časté otázky
O čem je The Social Reckoning?
Frances, mladá inženýrka ve Facebooku, získá informace, o kterých nechce mlčet, a proto se obrátí na novináře z Wall Street Journal. Společně projdou nebezpečnou cestou, na jejímž konci vyjde článek o tajemstvích sociální sítě, který vyvolá obrovský skandál.
Je film natočený podle skutečné události?
Ano, film zpracovává skutečný případ a jde o dokudrama.
Kdo film The Social Reckoning režíroval?
Film režíroval Aaron Sorkin, který dříve napsal i scénář k Sociální síti.
Kdo ve filmu The Social Reckoning hraje?
V hlavních rolích uvidíte Mikey Madison a Jeremyho Allena Whitea, dále hrají Wunmi Mosaku, Patrick Fischler, Betty Gilpin, Billy Magnussen a Jeremy Strong.
Z jaké země film The Social Reckoning pochází?
Jde o americkou produkci.
Vyplatí se kvůli němu na dvě hodiny vypnout telefon?
Myslím, že ano, a neříkám to jen kvůli efektně znějícímu obsazení. The Social Reckoning patří k těm vzácným filmům, jejichž téma nosí divák v kapse, a Sorkin je typ autora, který dokáže udělat thriller i z redakční hádky. Mikey Madison v roli morálně vratké whistleblowerky, Jeremy Allen White jako neodbytný novinář a za nimi neuvěřitelně silná sestava vedlejších herců: podle papírových předpokladů to vypadá na hodně silný začátek podzimu.
Moje výhrady míří na režiséra, ne na téma. Pokud Sorkin tentokrát odvážně uvěří obrazům a tichu, nejen svým větám, může to být nejlepší režie jeho kariéry. Pokud ne, dostaneme aspoň chytrý, dobře napsaný, trochu řečnický film, po kterém se každý podívá na svůj feed o něco podezíravěji. Očekávané hodnocení: silná osmička s otevřeným stropem směrem nahoru. Až přijde do kin, budu tam, a tuším, že během titulků bych taky sáhl po telefonu. Jen abych ho hned zase schoval.