Velký Marty recenze: Timothée Chalamet bere všechno, nebo o to aspoň hodně stojí
Některé filmy si k vám v kině v klidu přisednou. Jiné vás dvě a půl hodiny tahají za límec. Velký Marty patří jednoznačně do té druhé skupiny. Sportovní film Joshe Safdieho je portrétem posedlého mladíka, který se chce stát hvězdou a nezná přitom žádné hranice. Timothée Chalamet se do role vrhá s takovou energií, že občas lapáme po dechu i my v sále.
Drásá nervy, je přepálený, vyčerpávající a zároveň fascinující. Velký Marty se nesnaží být milý, a právě proto vám zůstane v hlavě.
Velký Marty: trailer
Údaje o filmu
| Original | Marty Supreme |
|---|---|
| Premiéra v Česku | 1. 1. 2026 |
| Režie | Josh Safdie |
| Hrají | Timothée Chalamet, Gwyneth Paltrow, Odessa A'zion, Kevin O'Leary, Röhrig Géza, Abel Ferrara |
| Žánr | Sportovní filmy |
| Délka | 149 min |
| Přístupnost | 15+ |
| Země | Americké filmy, Finské filmy |
O čem to je? O snu, který nepustí
Výchozí situace filmu Velký Marty je jednoduchá, skoro strohá: Marty Mauser má sen a udělá cokoli, aby se mu splnil. Chce být slavný, chce být hvězda a nic ho od toho neodradí. To je celé zadání a upřímně řečeno to stačí, protože síla filmu nespočívá v rafinované zápletce, ale v tom, jak vám tuhle posedlost dostane pod kůži.
Většina sportovních filmů míří k vytrvalosti, osobnímu růstu a velkému vítězství. Tady je od první minuty cítit, že důraz leží jinde. Otázka nezní, jestli Marty dosáhne toho, co chce, ale kolik ho to bude stát a kolik to bude stát všechny kolem něj. Spoilery ode mě nečekejte, prozradím jen tolik: kdo se těší na klasický povzbudivý příběh outsidera, ať si koupí lístek do vedlejšího sálu.
Chalamet, který tentokrát opravdu riskuje
Timothée Chalamet v posledních letech dokázal, že není jen hezký obličej z plakátu. Hrál zamilovaného teenagera, pouštního mesiáše i hudební legendu. Marty je ale úplně jiná káva. Je to postava, kterou nutně nemusíme mít rádi, ale nedokážeme z ní spustit oči. Chalamet se za Martyho nafoukanost neomlouvá, nijak ho nezměkčuje, a právě proto je tak uvěřitelný.
V nejlepších chvílích působí jako natažená pružina, která se prochází po plátně. Mluví, smlouvá, lže, nadchne se, a to všechno v takovém tempu, že divák současně zuří i fandí. Pokud někdo pochyboval, jestli Chalamet unese celý film na vlastních bedrech a přitom bude skoro k nevydržení, tady má odpověď.
Podivná, ale geniální sestava vedlejších postav
Samotné obsazení filmu Velký Marty by si zasloužilo vlastní článek. Je tu Gwyneth Paltrow, kterou jsme v podobném typu filmu dlouho neviděli, je tu Odessa A'zion, která v poslední době sbírá čím dál víc pozornosti, a pak jsou tu překvapiví hosté, u kterých jsem napoprvé zvedl obočí.
- Kevin O'Leary, kterého mnozí znají z byznysových televizních pořadů, což je samo o sobě vtipná volba.
- Abel Ferrara, jeden z legendárních režisérů newyorského nezávislého filmu, tentokrát před kamerou.
- Tyler Okonma, tedy Tyler, the Creator, dávno kultovní postava hudební scény.
- A Géza Röhrig, kterého proslavil po celém světě Saulův syn.
Takový výběr je typický Safdieho tah. Nehledá nejsamozřejmější tváře, ale lidi, kteří s sebou přinášejí něco syrového, všedního a občas trochu nepohodlného. Výsledkem je svět, kde je každá postava lehce přetažená, a přesto jí věříte. Vidět Gézu Röhriga v tak velké mezinárodní produkci je navíc radost.
Josh Safdie, mistr ve vyvolávání stresu
Kdo viděl dřívější filmy bratrů Safdieových, hlavně Good Time nebo Drahokam, ví, co ho čeká: tempo, které drtí nervy, dialogy, v nichž na sebe všichni křičí, kameru přilepenou k obličejům postav a neustálý pocit, že se všechno každou chvíli rozpadne. Velký Marty nese podpis Joshe Safdieho a jeho rukopis je znát v každém záběru.
Tenhle styl není pro každého. Někdo ho zbožňuje, protože málokterý režisér dokáže napětí tak fyzicky zprostředkovat, jiný si v polovině filmu měří bolest hlavy. Já patřím do prvního tábora, ale uznávám, že 149 minut je v tomhle režimu dlouhá doba. Safdie ovšem ví, kdy trochu zpomalit, a právě tyhle tišší chvíle přinášejí nejbolestnější scény celého filmu.
Se sportovním žánrem zachází po svém. Sport je tu spíš prostředkem, kulisou, před níž člověk zápasí sám se sebou a se světem. Nečekejte tradiční film s tréninkovými montážemi a jásajícím publikem. Je to mnohem víc charakterové drama se závodními scénami.
Kde film zakopává
Nebudeme si nic nalhávat: Velký Marty není bez chyb. Jeho největší problém je zároveň jeho největší silou. Martyho nezastavitelný elán se časem může stát monotónním a jsou pasáže, kdy jsem měl pocit, že se film spíš točí na místě, než aby se posouval dopředu. O dvacet minut kratší verze by možná udeřila silněji.
Druhým rizikem je samotný hrdina. Martyho je těžké mít rád, a pokud se s ním divák nesžije, mohou být dvě a půl hodiny utrpením. Film nenabízí snadnou citovou oporu, nehladí, nic nevysvětluje. Je to odvážné rozhodnutí, ale u každého se netrefí. Kdo od kina čeká hlavně odpočinek, může se rychle unavit.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo milují Safdieho filmy drásající nervy, jsou zvědaví na zatím nejodvážnější výkon Timothéeho Chalameta a nezaleknou se hrdiny, kterého je těžké mít rád.
- Raději vynech, pokud: Pro ty, kdo touží po klasickém povzbudivém sportovním filmu, nebo je dvouapůlhodinový, neustále napjatý a hlasitý film spíš vyčerpá, než pohltí.
Pokud se ti líbí, zkus i: Drahokam (2019), Good Time (2017), Whiplash (2014), Slídil (2014), Já, Tonya (2017)
Časté otázky
Kdy měl film Velký Marty premiéru v českých kinech?
Velký Marty vstoupil do českých kin 1. ledna 2026.
O čem je film Velký Marty?
Vypráví příběh Martyho Mausera, který má sen: chce být slavný, chce být hvězda a nic ho neodradí od toho, aby toho dosáhl.
Jak dlouhý je film Velký Marty?
Film trvá 149 minut, tedy téměř dvě a půl hodiny.
Kdo film Velký Marty režíroval?
Film režíroval Josh Safdie.
Kdo hraje ve filmu Velký Marty?
Hlavní roli hraje Timothée Chalamet, vedle něj se objeví Gwyneth Paltrow, Odessa A'zion, Kevin O'Leary, Géza Röhrig, Abel Ferrara a Tyler Okonma.
Vyplatí se obětovat Martyho snům dvě a půl hodiny?
Pokud snesete napětí, tak rozhodně ano. Velký Marty je přesně ten typ filmu, o kterém se budete hádat ještě několik dní a u kterého si nebudete jistí, jestli jste ho milovali, nebo tak trochu nenáviděli. A přesně o to jde. Chalamet tu předvádí jeden z nejodvážnějších výkonů své kariéry a Josh Safdie znovu ukazuje, že nikdo neumí namíchat do filmu úzkost tak jako on. Není to pohodlné, není to milé a občas je toho až moc. Jenže v době, kdy většina filmů hraje na jistotu, působí takhle posedlé a nekompromisně svébytné kino jako osvěžení. Já říkám: zajděte na něj a pevně se držte.