Compostelle recenze: dva tisíce kilometrů vzteku, výčitek a zaprášených bot
Některým filmům stačí batoh, nekonečná stezka a dva lidé, kteří se nemůžou vystát. Poutnické drama Yanna Samuella staví přesně na tomhle receptu a díky Alexandře Lamy z něj vzniká mnohem víc než jen pěkně nasnímaný turistický průvodce. Compostelle nic nového nevymýšlí, ale to, co dělá, dělá od srdce.
Tiché, dojemné a místy předvídatelné cestovní drama, které k cíli dovede tření mezi dvěma hlavními postavami a citlivý herecký výkon Alexandry Lamy.
Compostelle: trailer
Údaje o filmu
| Režie | Yann Samuell |
|---|---|
| Hrají | Alexandra Lamy, Julien Le Berre, Maëlle Vidou |
| Žánr | Filmová dramata |
| Délka | 113 min |
| Země | Francouzské filmy, Belgické filmy |
O čem to je? Žena, puberťák a hodně dlouhá cesta pěšky
Výchozí situace je jednoduchá a právě proto funguje. Máme tu ženu, která se snaží smířit s vlastními chybami, a dospívajícího, který nedokáže udržet na uzdě svůj vztek. Oba se dostali do bodu, kdy dosavadní život prostě nemůže pokračovat stejně. Řešením není terapie, stěhování ani velký rozhovor u kuchyňského stolu, ale vlastní nohy: z Francie vyrážejí na Svatojakubskou cestu, na dvoutisícikilometrovou variantu pouti do Santiaga de Compostela.
Dva tisíce kilometrů. To číslo stojí za to nechat chvíli uležet. Nejde o víkendový výlet, ale o týdny chůze, která se den za dnem opakuje, s puchýři, mizernými noclehárnami a hodinami, kdy nikdo neřekne ani slovo. Cesta se ve filmu stává společným prostorem pro konfrontaci i uzdravení a nejlepší chvíle snímku jsou právě ty tiché, nevyslovené minuty, kdy dva cizí lidé pomalu zjišťují, že nesou stejné břemeno, jen v jiné podobě.
Podrobnosti záměrně neprozradím: u tohohle filmu je největší radostí sledovat, jak krok za krokem vychází najevo, co tyhle dva lidi žene dopředu.
Alexandra Lamy, tichý motor celého filmu
Alexandru Lamy francouzskému publiku netřeba představovat a tady znovu ukazuje, proč jí režiséři svěřují role s velkou citovou zátěží. Výčitky svědomí nepřehrává a nepláče v každé druhé scéně. Únava se u ní projevuje v ramenou, ve zpomalujících krocích, v nedořečené větě. Je to přesně ten druh herectví, který se snadno přehlédne, přitom na něm stojí celý film.
Vedle ní dostávají prostor Julien Le Berre a Maëlle Vidou a energie mladších herců dobře vyvažuje zdrženlivost Lamy. Nejcitlivějším místem je zobrazení pubertálního vzteku: snadno se sklouzne k šablonovitému bouchání dveřmi. Film se téhle pasti většinou vyhne, i když se najde scéna nebo dvě, kde vztek působí spíš jako scenáristický nástroj než skutečná emoce.
Nejsilnější jsou momenty, kdy se obě generace střetnou a pak najednou není co říct a nezbývá než jít dál.
Yann Samuell a pomalé vaření emocí
Jméno Yanna Samuella může mnohým připomenout film Miluj mě, jestli si troufáš a kdo ho viděl, ví, že tenhle režisér má rád velké, barevné, skoro pohádkové emoce. Compostelle je oproti tomu překvapivě přízemní, a to doslova: kamera často zůstává u nohou, na prašné stezce a v krajině, která se táhne do nekonečna.
Samuell se tu krotí a filmu to většinou prospívá. Nespěchá a nechává krajinu, aby odvedla část práce za něj. Stopáž 113 minut je ale znát: v prostřední části přijde chvíle, kdy se jednotvárnost cesty trochu přenese i na diváka. Dá se samozřejmě namítnout, že je to záměr, protože pouť taková prostě je, jenže v kinosále je to dvousečná zbraň.
Co se naopak povedlo moc: režisér nekáže. Duchovní pozadí Svatojakubské cesty tu je, ale film nikoho obracet na víru nechce. Uzdravení je tu věc lidská, ne nebeská.
Co funguje a kde to drhne
Krátce jsem shrnul, proč film s klidným svědomím doporučuju a proč se z něj přesto nestal můj oblíbenec.
- Co funguje: dynamika mezi hlavními postavami, která se pomalu a věrohodně mění z nepřátelství v něco úplně jiného.
- Co funguje: obraz. Francouzská a španělská krajina je nádherná, ale ne pohlednicově: film dává cítit vzdálenost, únavu i vedro.
- Co funguje: střídmost. Žádné přepsané melodrama, velké emotivní momenty působí zaslouženě.
- Kde to drhne: žánrová omezení. Kdo už nějaké cestovní drama viděl, zhruba odhadne, kam citový oblouk příběhu míří.
- Kde to drhne: tempo v polovině filmu povolí a některé vedlejší linky působí spíš jako odbočky než skutečné zastávky.
Nic z toho není fatální, ale dobře to ukazuje, že se Compostelle pohybuje na bezpečném terénu. Neriskuje, takže ani velkolepě nepadá, jenže vás ani nevynese do oblak.
Poutnický film jako žánr: proč nás pořád baví?
Je v tom něco neodolatelného, když film vezme své postavy a prostě je pošle na cestu. Road movie je jedna z nejstarších filmových forem a pouť je její nejčistší podobou: cíl tu není jen zeměpisný. Kdo viděl film Emilia Esteveze The Way s Martinem Sheenem nebo Reese Witherspoon v Divočině, přesně ví, o čem mluvím.
Compostelle do této tradice zapadá a jako francouzsko-belgická koprodukce přináší tu typicky evropskou citlivost, která je méně křiklavá než hollywoodská verze. Žádné velké prozření na vrcholu hory s hudbou v plné síle. Spíš drobné chvíle: společná večeře, nechtěně vyslovená věta, ráno, kdy jeden poprvé počká na druhého.
Nejde přitom o temné a tíživé drama, ale o film, který může klidně vidět puberťák spolu s rodičem. A možná právě tak funguje nejlíp.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo mají rádi tichá evropská dramata postavená na postavách, kdo sami někdy uvažovali o Svatojakubské cestě, nebo kdo by si rádi pustili něco smysluplného společně s dospívajícím.
- Raději vynech, pokud: Kdo touží po svižném ději, zvratech nebo velkých dramatických výbuších, tomu se 113 minut bude zdát jako hodně dlouhý pochod.
Pokud se ti líbí, zkus i: The Way (2010), Divočina (2014), Malá Miss Sunshine (2006), Tracks (2014)
Časté otázky
O čem je film Compostelle?
Žena, která se snaží smířit se svými chybami, a dospívající, který nedokáže zvládnout svůj vztek, se společně vydávají z Francie na dvoutisícikilometrovou variantu pouti do Santiaga de Compostela. Cesta se pro ně stává prostorem pro konfrontaci i uzdravení.
Jak dlouhý je film Compostelle?
Film má stopáž 113 minut.
Hodí se film ke sledování s dětmi?
Nejde o temné ani tíživé drama, takže ho mohou klidně vidět dospívající spolu s rodiči. Pro malé děti ale určen není.
Kdo film Compostelle režíroval a kdo v něm hraje?
Režii má na starosti Yann Samuell, v hlavních rolích uvidíte Alexandru Lamy, Juliena Le Berre a Maëlle Vidou.
Které země film natočily?
Compostelle vznikl jako francouzsko-belgická koprodukce.
Vyplatí se nazout pohorky a vyrazit s nimi?
Ano, pokud víte, do čeho jdete. Compostelle není film, o kterém se budete týdny dohadovat, ale je to ten druh filmu, po kterém z kina odejdete potichu a možná zavoláte někomu, komu jste měli zavolat už dávno. Herecký výkon Alexandry Lamy a síla krajiny unesou na svých zádech i předvídatelnější pasáže a Yann Samuell chytře neříká víc, než kolik příběh snese.
Dokonalý není, občas se unaví stejně jako jeho postavy. Na konci ale dorazí do cíle, a to je u poutnického filmu možná to nejdůležitější. Na deštivý podzimní večer, zvlášť ve dvou s puberťákem, je to vyloženě dobrá volba.