Dracula: Příběh lásky recenze: krví napsaný milostný dopis Luca Bessona, který se občas zamotá do vlastních slavnostních svící
Draculu jsme vykopali z hrobu už tolikrát, že brzy bude mít před hřbitovem vlastní parkovací místo. Luc Besson si přesto myslel, že o hraběcím srdci se dá ještě něco říct, a nemyslí tím tu část, kterou lze probodnout kůlem. Výsledkem je 129 minut dlouhý, okázalý romantický horor, který je zároveň nádherný, přepjatý a místy až překvapivě dojemný.
Bessonův Dracula je spíš gotická milostná balada než lekačkový horor. Kvůli Calebu Landrymu Jonesovi a Christophu Waltzovi se ale do hradu rozhodně vyplatí vstoupit, i když se film občas až příliš dlouho kochá sám sebou.
Dracula: Příběh lásky: trailer
Údaje o filmu
| Original | Dracula |
|---|---|
| Premiéra v Česku | 30. 10. 2025 |
| Režie | Luc Besson |
| Hrají | Caleb Landry Jones, Christoph Waltz, Zoë Bleu, Guillaume De Tonquedec, Matilda De Angelis |
| Žánr | Horory |
| Délka | 129 min |
| Přístupnost | 12+ |
| Země | Francouzské filmy |
O čem to je, když nechceme prozradit příliš?
Výchozím materiálem je klasika Brama Stokera, Besson ale nezačíná v dobře známé londýnské mlze. Příběh se rozbíhá v 15. století u knížete, který přijde o manželku a v zármutku udělá něco, na co by si troufl málokdo: zřekne se Boha. Má to svou cenu v podobě věčné kletby, a tak se rodí Dracula.
Odtud film vypráví o putování napříč staletími. Krvelačný nemrtvý vzdoruje osudu i smrti a žene ho jediná věc: touha znovu se setkat se ztracenou láskou. Právě tahle motivace tvoří páteř filmu a díky ní je tenhle Dracula spíš tragický milenec než obyčejné monstrum. Protipólem je kněz, který pozná, čím doopravdy je, a postaví se mu, aby ho zničil.
Víc bych neprozrazoval. Kdo zná draculovskou tradici, tuší pravidla hry, jenže důrazy tu leží jinde než v klasickém lovu na upíra.
Caleb Landry Jones, hrabě, který má i srdce
Caleb Landry Jones je typ herce, u kterého nikdy nevíte, co dostanete, a právě proto je tak zajímavý. Umí vytvořit nápadně podivné postavy s nervózní energií a Besson s ním spolupracoval už na filmu DogMan, kde se ukázalo, že mu režisér může svěřit tíhu celého snímku.
Tady se děje totéž. Jeho Dracula není ten chladný aristokratický predátor, kterého od dob Bely Lugosiho čekáme ze zvyku. Je to spíš zraněná, posedlá, skoro dětsky zoufalá bytost, jejíž zrůdnost vyrůstá ze žalu. Jsou chvíle, kdy je ten přepjatý projev trochu moc, ale v nejlepších scénách je naprosto strhující. I kdyby se někomu film jako celek nelíbil, nad Jonesovým výkonem podle mě mávne rukou málokdo.
Christoph Waltz a kněz, který se nebojí
Jméno Christopha Waltze samo o sobě něco zaručuje: že každá jeho věta zní, jako by si nebezpečí trochu užíval. Od filmů Hanebný pancharti a Nespoutaný Django víme, že upovídané, odměřené, intelektuální postavy jsou jeho domácím hřištěm, a kněz v Draculovi vypadá přesně jako taková role.
Nejlepší dynamika filmu vzniká z jejich dvojice. Jones hoří, Waltz chladně pozoruje a napětí mezi nimi přináší drama, které nenahradí ani ty nejvýpravnější scény. Ve vedlejších rolích svět dotvářejí Zoë Bleu, Guillaume De Tonquedec a Matilda De Angelis, a přestože na ně zbývá méně času, nikdo z nich nepůsobí jako cizí těleso.
Luc Besson, který se nikdy nestyděl za velká gesta
Bessonova filmografie připomíná horskou dráhu: vedle vrcholů jako Leon, Pátý element nebo Brutální Nikita v ní najdeme i spíš zapomenutelné odbočky. Společné mají to, že francouzský režisér nikdy netočí střídmě. Když to jde barevněji, hlasitěji a citověji, udělá to tak.
Dracula je gotickou verzí tohoto stylu. Kulisy, kostýmy i světlo slouží k tomu, aby divák měl pocit, že sleduje legendu klenoucí se přes staletí. Stopáž 129 minut je ale znát: jsou pasáže, kdy se film mění spíš ve výstavu než ve vyprávění. V žánru romantického hororu to není vzácný hřích, ale tady by se místy opravdu dalo stříhat.
Co je naopak chvályhodné: Besson nekopíruje Coppolovu verzi z roku 1992, přestože se srovnání kvůli milostnému motivu přímo nabízí. Vypráví vlastním hlasem a ten tón, ať se vám líbí, nebo ne, je rozpoznatelný.
Děsivý, nebo spíš krásný? Kde film drhne
Největší otázka, kterou si u tohoto filmu stojí za to položit, zní: co od hororu čekáte? Kdo touží po lekačkách, drápech vynořujících se z temných koutů a neustálém napětí, bude nejspíš zklamaný. Tenhle Dracula je mnohem víc melancholický než děsivý. Krve a temnoty je tu dost, ale důraz leží na bolesti a touze, ne na šokových efektech.
Slabší místa:
- Tempo: prostřední část se zpomaluje a kvůli příběhu rozprostřenému přes staletí občas působí epizodicky.
- Přepjatost: Besson někdy tolik věří vlastnímu patosu, že se drama překlopí v kýč.
- Známý základ: Stokerův příběh je tak ohraný, že navzdory novému úhlu pohledu divák u mnoha zvratů předem ví, kam se to stočí.
V nejlepších chvílích ovšem funguje právě ta odvaha být romantický. Dnes, kdy je horor většinou cynický, působí takhle upřímně vášnivý upírský film skoro osvěžujícím dojmem.
Jak zapadá do dlouhé řady upírských filmů?
Dracula patří k nejčastěji zpracovávaným literárním postavám a každá doba si natočila svou verzi. Murnauův Nosferatu stavěl na stínech, Coppola sázel na velkooperní romantiku a čerstvý Upír Nosferatu Roberta Eggerse hledal tísnivou temnotu folkloru. Besson se v té řadě staví někam vedle Coppoly: i jeho zajímá nesmrtelná láska a vnitřní život netvora.
To je zároveň přednost i past. Přednost proto, že propracovaný hrdina s citovou motivací může být mnohem zapamatovatelnější. Past proto, že srovnání je nevyhnutelné a Coppolův film vrhá opravdu dlouhý stín. Bessonův Dracula nebude kultovnější než on, ale ani se o to nesnaží: je to osobní, přetopená variace francouzského režiséra na věčné téma.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo milují gotickou romantiku, výpravné kostýmní filmy a velké herecké výkony a v Draculovi hledají spíš tragického hrdinu než monstrum.
- Raději vynech, pokud: Kdo od hororu čeká hustou dávku lekaček, svižné tempo a střídmý tón, tomu může těch 129 minut připadat dlouhých a příliš slavnostních.
Pokud se ti líbí, zkus i: Drákula (1992), Upír Nosferatu (2024), Interview s upírem (1994), Přežijí jen milenci (2013), Crimson Peak (2015)
Časté otázky
Kdy měl Dracula: Příběh lásky premiéru v českých kinech?
Bessonův Dracula: Příběh lásky vstoupil do českých kin 30. října 2025.
O čem je Dracula Luca Bessona?
O knížeti z 15. století, který se po ztrátě manželky zřekne Boha, je proto stižen věčnou kletbou a stane se Draculou. Staletí hledá svou ztracenou lásku, zatímco ho kněz prohlédne a chce ho zničit.
Jak dlouhý je Dracula: Příběh lásky?
Film trvá 129 minut.
Kdo hraje ve filmu Dracula: Příběh lásky?
V hlavní roli se představí Caleb Landry Jones, dále hrají Christoph Waltz, Zoë Bleu, Guillaume De Tonquedec a Matilda De Angelis.
Podle jaké knihy film vznikl?
Film je adaptací klasického románu Brama Stokera Dracula.
Vyplatí se pustit Bessonova hraběte do domu?
Podle mě ano, jen je třeba vědět, na co si sedáte. Tenhle Dracula není nejděsivější ani nejsevřenější upírský film, jaký můžete vidět. Je ale vášnivý, výpravný a má dva herce, kteří proti sobě vytvářejí opravdu výjimečné chvíle. Kvůli posedlému, zraněnému hraběti Caleba Landryho Jonese a neochvějnému knězi Christopha Waltze snesu natahované scény i patos, který občas sklouzává ke kýči.
Pokud máte za ponurého podzimního večera chuť na něco temného, a přitom romantického, je to skvělá volba. Jestli ale od hororu čekáte hlavně zrychlený tep, a ne bolest u srdce, mrkněte raději po Eggersově Upíru Nosferatu. Ode mě dostává silnou sedmičku: není dokonalý, ale vzácně se stává, aby vám po Draculovi v hlavě zůstala jeho láska, a ne jen jeho špičáky.