Rose recenze předem: Sandra Hüller se vrací z války jako voják a skutečným bojištěm se stává mír
Existují herečky, kvůli kterým si koupím lístek jen podle jména, a Sandra Hüller je přesně taková. V německo-rakouském historickém dramatu Rose hraje ženu, která bojovala ve válce jako muž a i po návratu domů chce jako muž žít. Film je v českých kinech od 17. září a tenhle text je předběžným pohledem na to, co od něj čekat a proč může jít o jeden z nejtvrdších a zároveň nejtišších filmů roku.
Na papíře je všechno připravené pro tíživě přesný dobový obraz postavený na velkém hereckém výkonu. Otázkou zůstává, nakolik se tak přísně formovaný film odváží otevřít.
Rose: trailer
Údaje o filmu
| Premiéra v Česku | 17. 9. 2026 |
|---|---|
| Režie | Markus Schleinzer |
| Hrají | Sandra Hüller, Caro Braun, Godehard Giese, Robert Gwisdek, Johannes Schubert |
| Žánr | Historická dramata |
| Délka | 94 min |
| Přístupnost | 12+ |
| Země | Německé filmy, Rakouské filmy |
O čem je Rose (bez spoilerů)?
Píše se začátek 17. století. Rose bojovala ve válce jako muž, prošla peklem brabantského bojiště, a když se vrací do klidného zázemí, nechce se vracet do své dřívější role. Chce dál žít jako muž. Její touha je přitom až zarážejícím způsobem prostá: chce být dobrou občankou, užitečnou součástí obce, někým, kdo pracuje, žije poctivě a nevybočuje z řady.
A právě v tom je jádro věci. Ve světě, kam se Rose vrací, platí přísná pravidla a komunita odlišnost příliš nesnáší. Podle oficiálního popisu stojí film na napětí mezi společenskými normami a osobní identitou, které je čím dál ostřejší, čím víc se Rose snaží zapadnout. Víc toho o ději nevíme a mně to nevadí: u takových filmů je to, jak se něco vypráví, mnohem důležitější než to, co se vypráví.
Co mě na celém nastavení baví už teď, je obrácený směr. Válečné filmy obvykle ukazují jako peklo frontu, tady to ale vypadá, že bojiště je jen předsíň. Skutečné obléhání začíná doma, v pohledech sousedů, v kostelních lavicích, ve všedním řádu.
Sandra Hüller aneb proč se o hlavní roli nemusíme bát
Kdo v posledních letech sleduje evropský film, tomu Sandru Hüller představovat netřeba. Od filmu Toni Erdmann víme, že dokáže být zároveň nekonečně strnulá a bolestně zranitelná, a Anatomie pádu ukázala, že jediným pohybem ve tváři umí zpochybnit všechno, co si v sále myslíme. Po chladné, děsivé hospodyni ze Zóny zájmu můžu s jistotou říct, že dnes jen málokterá herečka se tak málo bojí antipatie, chladu a nepohodlí.
Postava Rose přesně takovou herečku vyžaduje. Člověka, který celou svou bytostí usiluje o neviditelnost, protože zapadnout znamená přežít. Zahrát tohle je těžší než velkou, křiklavou dramatickou roli. Všechno tu nese ticho, držení těla, hlas a pohled, a právě v tom je Hüller momentálně nepřekonatelná.
Vedle ní jsou v titulcích Caro Braun, Godehard Giese, Robert Gwisdek a Johannes Schubert. Koho hrají, zatím nevíme, ale v takovém komorním dramatu je tvář komunity stejně důležitá jako tvář hrdinky. Na nich záleží, jestli vesnice, město a okolí budou živou, dýchající hrozbou, nebo jen kulisou.
Markus Schleinzer, mistr nepříjemného ticha
Jméno Markus Schleinzer může mnohým připomenout jeho debut Michael z roku 2011: nemilosrdně chladný film s téměř klinickou přesností, který nic nevysvětloval, nic neusnadňoval a za nic se neomlouval. Pokud z toho vyjdu, ani Rose nebude příjemný, hladivý kostýmní film, a to beru jednoznačně jako příslib.
Jedna větev rakouské filmové tradice, k níž Schleinzer patří, miluje odstup. Kamera se nenadchne, nepláče spolu s hrdiny, spíš pozoruje jako přísný svědek. U příběhu, kde je tlakem samo neustálé sledování ze strany komunity, může být tenhle styl přesným zásahem. Divák si Rose prohlíží stejně jako její okolí, a tím se nepříjemně stává spoluviníkem.
Výmluvná je i stopáž 94 minut. Žádná tříhodinová, natahovaná přehlídka dobové věrnosti, ale sevřený, úsporný film. To naznačuje, že Schleinzer přesně ví, co chce říct, a nechce se zdržovat ani o minutu déle, než je nutné.
Proč by to mohl být opravdu velký film
Optimistou jsem ze tří důvodů:
- Téma je nadčasové, ale není tu kvůli módě. Prostředí 17. století otázku vzdaluje dnešním debatám, a právě proto může působit ostřeji. Komunita žijící v rigidním řádu a člověk, který chce jen v klidu existovat: to platí kdykoli a kdekoli.
- Hlavní představitelka. Podle dosavadní kariéry Sandry Hüller si těžko představit, že by nepředvedla nezapomenutelný výkon.
- Režijní rukopis. Schleinzer není filmař, který nabízí uklidňující odpovědi, a u tohoto příběhu by pohodlné řešení bylo tím největším hříchem.
Navíc je silný už samotný motiv veterána vracejícího se z války. Rose je cizí nejen kvůli své identitě, ale i proto, že viděla něco, co lidé v zázemí neviděli. Pokud film dokáže obě vrstvy propojit, můžeme dostat velmi bohaté drama, které se dá číst mnoha způsoby.
Kde to může zaskřípat?
Budu upřímný: přísné evropské autorské filmy mají své pasti. Pokud zůstane Schleinzer příliš chladný, divák může zůstat venku a z Rose se stane krásný, úctyhodný, ale trochu neživý artefakt, který spíš obdivujeme, než prožíváme. Druhým nebezpečím kostýmních dramat je didaktičnost: pokud film v každé scéně podtrhne, že komunita je krutá a Rose oběť, ztratí se složitost.
Dalším otazníkem je rytmus. Krátká stopáž je dobré znamení, ale pomalý, pozorovatelský styl nesedne každému. Kdo čeká svižný historický film, bitevní scény nebo efektní zvraty, bude nejspíš zklamaný. Válka je tu, aspoň podle popisu, spíš minulostí než přítomností.
A nakonec: všechno nasvědčuje tomu, že film diváka šetřit nebude. Pro mě je to spíš přednost, ale je dobré se na to připravit.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Fanouškům Sandry Hüller, milovníkům evropského autorského filmu a všem, kdo mají rádi pomalu budovaná, tíživá historická dramata, která nutí přemýšlet.
- Raději vynech, pokud: Kdo hledá lehkou kostýmní romantiku, efektní válečnou akci nebo rychlé tempo, tomu bude Rose nejspíš příliš tichá a příliš tvrdá.
Pokud se ti líbí, zkus i: Orlando (1992), Albert Nobbs (2011), Bílá stuha (2009), Portrét dívky v plamenech (2019), Zóna zájmu (2023)
Časté otázky
Kdy přišla Rose do českých kin?
Rose má českou premiéru 17. září 2026.
O čem je Rose?
Děj se odehrává na začátku 17. století: Rose bojovala ve válce jako muž a po návratu z brabantského bojiště chce dál žít jako muž, jako dobrá občanka a užitečná součást komunity, zatímco se snaží zapadnout do světa řízeného přísnými pravidly.
Jak dlouhý je film Rose?
Film trvá 94 minut.
Kdo Rose režíroval a kdo v ní hraje?
Režisérem je Markus Schleinzer, v hlavní roli hraje Sandra Hüller, dále Caro Braun, Godehard Giese, Robert Gwisdek a Johannes Schubert.
Které země film natočily?
Rose je německo-rakouská koprodukce.
Vyplatí se usednout s Rose do kostelní lavice?
Myslím, že ano, a dokonce víc: tohle je film, na který se upřímně těším. Ne proto, že slibuje snadný večer, ale protože všechno nasvědčuje tomu, že klade skutečnou otázku a nenabídne na ni lacinou odpověď. Sandra Hüller je dnes jednou z nejzajímavějších hereček evropského filmu a Markus Schleinzer je režisér, který se nebojí nepohodlí. Moje očekávané hodnocení je vysoké, a pokud film dokáže za vší přísností najít i vřelost, může se snadno stát jedním z nejpamátnějších dramat roku. V kinech už běží a tuším, že po zhlédnutí mi nepůjde z hlavy ještě několik dní.