Alpha recenze: tetování Julie Ducournau se zarývá hlouběji, než čekáte
Od Julie Ducournau nikdo nečeká hlazení po srsti a Alpha ho taky nenabízí. Režisérka filmů Grave a Titane tentokrát napíná lano mezi matku a její dospívající dceru a táhne tak dlouho, až z toho mají mozoly i diváci. Je to vyčerpávající, tvrdohlavý a občas přepjatý film, ale takových letos v kinech moc neuvidíte.
Alpha je nejlidštější a zároveň nejhůř stravitelný film Julie Ducournau: není dokonalý, ale pracuje ve vás ještě několik dní.
Alpha: trailer
Údaje o filmu
| Premiéra v Česku | 5. 3. 2026 |
|---|---|
| Režie | Julia Ducournau |
| Hrají | Tahar Rahim, Golshifteh Farahani, Mélissa Boros, Emma Mackey, Finnegan Oldfield |
| Žánr | Filmová dramata |
| Délka | 128 min |
| Přístupnost | 15+ |
| Země | Francouzské filmy, Belgické filmy |
Tetování, které všechno rozpáře
Výchozí situace je skoro až směšně všední. Alpha je problémová třináctiletá holka, která žije sama s matkou. Jednoho dne přijde domů ze školy a na paži má tetování. Nic víc. Žádné spiknutí, žádná nadpřirozená příšera ve sklepě, jen znamení na kůži, které se tam objevilo příliš brzy.
Ducournau ale moc dobře ví, že rodiny se nerozpadají kvůli velkým katastrofám, nýbrž kvůli takovýmhle drobným prasklinám. Tetování tu funguje jako brána: skrz ni se derou na povrch strachy a rozpory, které před sebou matka s dcerou dosud pečlivě zamykaly. Víc z děje prozrazovat nebudu a upřímně řečeno to ani není potřeba. Tenhle film nestojí na zvratech, ale na tom, jak se dva lidé dostávají jeden druhému pod kůži.
Ducournau, která o těle neumí lhát
Kdo viděl Grave, ví, že pro Ducournau je tělo vždycky bojištěm. Tam šlo o hlad mladé dívky, v Titane o téměř nesnesitelnou proměnu někde mezi kovem a masem. Režisérka se umíněně vrací pořád na stejné místo: co si člověk počne s tím, co mu dělá vlastní tělo, a co s tím, co na něm vidí ostatní.
Alpha je v tomhle ohledu logickým pokračováním, a přitom i změnou kurzu. Tetování od první chvíle otevírá otázku těla a identity, jenže důraz tu leží méně na šoku a mnohem víc na vztahu. Ducournau nikdy neměla krev ráda jen kvůli krvi, teď si ale jako by konečně troufla otevřeně přiznat, že její horor byl odjakživa rodinným dramatem, jen v kostýmu.
Neznamená to, že by zkrotla. Kdo si myslí, že francouzsko-belgické drama znamená jen dlouhá ticha a hádky v kuchyni, toho čeká nepříjemné překvapení.
Golshifteh Farahani a Mélissa Boros: dva lidé, jedna rána
Srdcem filmu jsou obě hlavní herečky. Golshifteh Farahani patří k těm, které dokážou jediným pohledem vyprávět celý životní příběh, a tady hraje matku, jež všechno táhne sama. Pastí téhle role by bylo udělat z ní světici, nebo zrůdu. Farahani nedělá ani jedno: její matka je milující, unavená, vyděšená i vzteklá, často všechno najednou.
Mélissa Boros v roli Alphy je skutečným objevem filmu. Zahrát puberťačku tak, aby nebyla otravná ani přepsaná, zvládne málokdo. Boros je syrová, nevypočitatelná a má v sobě něco, kvůli čemu se o ni neustále bojíte, i když byste s ní nejradši zatřásli.
Ve vedlejších rolích se objevují výrazná jména: Tahar Rahim, Emma Mackey a Finnegan Oldfield. Už samotná přítomnost Rahima dodá váhu jakékoli scéně a Mackey od Sexuální výchovy dokazuje, že věrohodně zahraje zmatek dospívání i zranitelnost dospělého. Bez spoilerů prozradím jen tolik: nikdo z nich tu není jako kulisa.
Co vám zůstane v žaludku: obraz a zvuk
Filmy Julie Ducournau nikdy nejsou jen o příběhu, ale i o tom, jak se cítíte, když se na ně díváte. Vizuální svět Alphy je napjatý a tělesný, kamera se často dostává nepříjemně blízko k postavám, jako by vám nedovolila uhnout pohledem. Kůže, jizva, barva, inkoust: tady to nejsou rekvizity, ale plnohodnotné postavy.
Zvukový design je stejně důležitý. Jsou chvíle, kdy hudba doléhá na scénu skoro jako fyzický tlak, a jsou chvíle, kdy je nejhorší ticho. Tenhle film nevznikl pro notebook, a kdo může, ať ho vidí v kině, nebo aspoň s pořádným ozvučením.
Kde 128 minut ztrácí dech?
A teď ta méně nadšená část. Stopáž 128 minut je znát. Ducournau ráda nechává momenty doznít, což napětí často prospívá, jenže v prostřední části jsou pasáže, kdy film spíš krouží, než by postupoval. Pořád znovu udeří do stejné citové struny a divák se v jednu chvíli přestane o postavy strachovat a začne přemýšlet, kam to celé vede.
Rozporuplně bude vnímaná i symbolická vrstva filmu. Ducournau divákům význam nikdy nepředžvýká a ani tady tomu není jinak. Někoho to osvobodí, jiného to bude štvát. Přiznám se, že mně se to místy překlopilo z tajemného do manýrovaného, ale herecké výkony mě pokaždé vtáhly zpátky.
- Silná stránka: dvojice Farahani a Boros, od které nejde odtrhnout oči.
- Silná stránka: tělesná, niterná režie.
- Slabina: délka a opakování v prostřední části.
- Slabina: mlhavá symbolika, která neokouzlí každého.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo měli rádi Grave a Titane, a pro všechny, kdo snesou těžká, tělesná rodinná dramata, v nichž je herectví na prvním místě.
- Raději vynech, pokud: Kdo chce odpočinkový večer nebo nesnáší pomalé tempo a otevřené, symbolické vyprávění, ať si radši vybere něco jiného.
Pokud se ti líbí, zkus i: Grave (2016), Titane (2021), Mommy (2014), J'ai tué ma mère (2009)
Časté otázky
Kdy měl film Alpha premiéru v českých kinech?
Alpha vstoupila do českých kin 5. března 2026.
O čem je film Alpha?
O problémové třinácté dívce Alphě, která žije sama s matkou. Když jednoho dne přijde ze školy s tetováním na paži, jejich svět se zhroutí a na povrch vyplavou nejhlubší rozpory a strachy.
Jak dlouhý je film Alpha?
Film trvá 128 minut.
Je Alpha vhodná pro děti?
Ne. Jde o tvrdé, tělesné drama pro dospělé publikum, které se ke společnému sledování s dětmi ani s mladšími dospívajícími nehodí.
Kdo film Alpha režíroval a kdo v něm hraje?
Režisérkou je Julia Ducournau. V hlavních rolích uvidíte Mélissu Boros (Alpha) a Golshifteh Farahani (matka), dále hrají Tahar Rahim, Emma Mackey a Finnegan Oldfield.
Které země film Alpha natočily?
Alpha je drama vzniklé ve francouzsko-belgické koprodukci.
Nechat si od Ducournau udělat další jizvu?
Ano, ale vězte, do čeho jdete. Alpha není film, který pak vesele rozeberete u pizzy. Spíš vám vytane na mysli cestou domů v tramvaji a přistihnete se, že myslíte na vlastní mámu nebo na vlastní dítě. Ducournau tentokrát pracuje s menším šokem a větším srdcem, a přestože je film příliš dlouhý a občas se ztrácí ve vlastních symbolech, Golshifteh Farahani a Mélissa Boros hrají s takovou silou, že mu všechny chyby odpustíte. Není to nejlepší film režisérky, ale je nejodvážnější v tom, že se odhodlala sundat hororové brnění. Tohle tetování se jen tak nesmyje.