Maska recenze: obličej Jima Carreyho, který se do devadesátek nevešel
Některé filmy si pamatujeme jako zelený cukrový šok, a Maska je přesně takový. Komedie Chucka Russella k nám dorazila na jaře 1995 a rázem dokázala, že obličej Jima Carreyho vlastně není obličej, ale speciální efekt. Pustil jsem si ji znovu a řeknu to upřímně: úsměv je pořád široký, i když se tu a tam barva trochu oloupala.
Kreslená postavička, která se omylem nastěhovala do živého člověka, a právě díky tomu vznikla jedna z nejzábavnějších komedií devadesátých let.
Maska: trailer
Údaje o filmu
| Original | The Mask |
|---|---|
| Premiéra v Česku | 16. 3. 1995 |
| Režie | Chuck Russell |
| Hrají | Jim Carrey, Peter Riegert, Peter Greene, Amy Yasbeck, Richard Jeni, Orestes Matacena |
| Žánr | Komedie, Fantasy filmy, Krimi, Romantické filmy |
| Délka | 101 min |
| Přístupnost | 12+ |
| Země | Americké filmy |
Stanley, největší smolař na světě
Výchozí situace je jednoduchá a právě proto funguje. Stanley Ipkiss patří k lidem, kterým chleba padá vždycky namazanou stranou dolů a kteří se omlouvají i ve chvíli, kdy do nich někdo vrazí. Je nešikovný, skromný, trochu politováníhodný a přesně tak sympatický, že mu už po deseti minutách fandíme. Pak přijde zlom: do rukou se mu dostane prastará maska, a jakmile si ji nasadí, Stanley už není tím, kým byl.
Jeho maskované alter ego je všechno, co Stanley není: drzé, neodolatelné, bezostyšně zábavné a s každým trikem v malíčku. První polovina filmu je v podstatě jedna velká fantazie o splněném přání, o tom, jaké by to bylo být aspoň jednou v životě nejvíc cool chlápkem v místnosti. Ve druhé polovině se ale maska dostane k novému majiteli, který zdaleka tak hravý není a se svou nadlidskou silou chce mít celé město pod palcem. Tehdy musí do akce náš nešika a komedie se překlopí do krimi a superhrdinského dobrodružství.
Jako příběh to není nic složitého a ani to složité být nechce. Scénář je spíš kostra, na kterou se věší gagy, jenže ta kostra drží překvapivě pevně: má v sobě něco v sázce, má padoucha, romantickou linku a hlavního hrdinu, jehož proměně opravdu věříme.
Jim Carrey, gumový muž
Dá se mluvit o režii, efektech nebo hudbě, ale přiznejme si to: tenhle film je o jediném člověku. Jim Carrey vtrhl na scénu ve stejné době jako Ace Ventura: Zvířecí detektiv a Blbý a blbější, a pokud ještě někdo pochyboval, že je ten chlapík úkaz, po Masce určitě zmlkl.
Geniální na tom je, že Carrey hraje současně dvě úplně odlišné role. Jako Stanley je zdrženlivý, neohrabaný, skoro melancholický a je v tom něco hluboce lidského. Za maskou se ale rozpoutá peklo: tančí, zpívá, proměňuje se, chrlí slova a jeho tělo se ohýbá, jako by v něm nebyly kosti. Mnoho herců by se mezi efekty ztratilo, Carrey ale s počítačem soupeří vlastním obličejem a tělem a často vyhrává.
Chce to samozřejmě určitou toleranci. Kdo nesnese Carreyho přepálený styl, tomu se film bude zdát dlouhý jako dvě hodiny místo skutečných 101 minut. Já ale tvrdím, že takhle čistou a bezstarostnou komediální energii člověk na plátně vidí jen málokdy.
Kreslený film mezi skutečnými kulisami
Režie Chucka Russella si zaslouží pochvalu, protože pochopil, že s tímhle filmem se nesmí zacházet realisticky. Maska vědomě sleduje logiku starých amerických grotesek, kde oči vyskakují z důlků, čelist padá až na podlahu a srdce buší ven z hrudi. V polovině devadesátých let to působilo neuvěřitelně svěže a velká část vizuálu obstojí dodnes.
Ne každý efekt zestárl důstojně, místy je znát, že počítačové triky byly teprve v plenkách. Tady to ale nevadí: styl je beztak přehnaný, hlučný a barevný, takže trochu plastové momenty spíš splynou s atmosférou, než aby rušily. Zelená hlava a žlutý oblek se navíc staly tak ikonickou dvojicí, že je na maškarním večírku pozná každý i dnes.
Hudba a atmosféra přinášejí svět swingu a starých nočních podniků, který dokonale sedí k estrádní energii maskované postavy. Je to přesně ten typ filmu, jehož taneční scény si člověk vybaví ještě po letech.
Vedlejší postavy a padouch
Vedle takového hurikánu to ostatní herci nemají snadné, ale odvádějí poctivou práci. Peter Greene jako Dorian Tyrrell předvádí chladně hrozivého gangstera, kterého film potřebuje jako protiváhu ke všemu tomu šaškování. Propracovaná postava to není, ale ani být nemusí: má zajistit, aby se ve druhém dějství bylo čeho bát, a to splní.
Peter Riegert jako Mitch Kellaway, Amy Yasbeck jako Peggy Brandtová a Richard Jeni jako Charlie Schumaker dobře zabydlují Stanleyho svět. Pohybují se kolem něj, představují jeho všední život bez masky a právě v tomhle kontrastu humor opravdu zabírá. V menších rolích se objeví Orestes Matacena, Tim Bagley a Nancy Fish, kteří dodávají karikaturní atmosféru vedlejších figurek, jakou od takového filmu čekáme.
Upřímně: kvůli vedlejším postavám si tenhle film nikdo nepamatuje. Dobrá komedie ale potřebuje dobře nakreslené pozadí a to tu je.
Kde úsměv trochu sklouzne
Nebyl bych poctivý, kdybych jen básnil. Slabinou filmu je jednoznačně žánrový mix. Je to komedie, fantasy, krimi i romantika zároveň, a i když je to většinou zábavný koktejl, občas je cítit, že kriminální linka je spíš povinnou jízdou než skutečným zájmem tvůrců. Nejlepší chvíle přicházejí vždy, když se maska utrhne ze řetězu, zatímco u gangsterských scén občas čekáme, kdy už konečně dorazí další šílenost.
Část humoru je také trochu poplatná době. Co bylo v roce 1995 odvážné a nové, dnes vyvolá spíš nostalgický úsměv než hlasitý řehot. To není chyba filmu, ale plynutí času, a kdo ho vidí poprvé, měl by s tím počítat.
- Co funguje: Carreyho dvojí výkon, kreslený vizuál, tempo.
- Co méně: tenká kriminální linka, šablonovitý padouch, pár zastaralých efektů.
Proč se k němu vracíme i po třiceti letech?
Protože Maska je ve skutečnosti o velmi prosté a velmi lidské touze: co kdybychom ze sebe mohli aspoň jednou shodit všechny zábrany? Za Stanleyho příběhem stojí myšlenka, že odvaha, humor a charisma možná nebydlí v masce, ale v nás. Film nám to necpe pod nos a nemoralizuje, ale ta myšlenka tam v pozadí je, a díky ní je to víc než jen přehlídka gagů.
Navíc má něco, co dnešním pečlivě vyladěným komediím často chybí: drzost. Tenhle film se nebojí být směšný ani to přehnat, a právě proto se na něj nedá zlobit.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Fanouškům Jima Carreyho, nostalgikům, kteří vyrostli na komediích devadesátých let, a každému, kdo má rád kreslený, hlučný a bezstarostný humor.
- Raději vynech, pokud: Kdo nesnáší přepálenou komedii postavenou na grimasách nebo hledá propracovanou a vážnou krimi, ať se mu raději vyhne obloukem.
Pokud se ti líbí, zkus i: Ace Ventura: Zvířecí detektiv (1994), Blbý a blbější (1994), Falešná hra s králíkem Rogerem (1988), Krotitelé duchů (1984), Lhář, lhář (1997)
Časté otázky
Kdy měla Maska premiéru v českých kinech?
Maska se v Česku objevila v kinech 16. března 1995.
O čem je film Maska?
Stanley Ipkiss je nešťastný a nešikovný chlapík, který najde prastarou masku. Když si ji nasadí, promění se v sebevědomé a zábavné alter ego. Později se maska dostane k nebezpečnému majiteli, který si chce podrobit celé město, a Stanley musí zasáhnout.
Jak dlouhý je film Maska?
Film trvá 101 minut.
Kdo režíroval film Maska?
Film režíroval Chuck Russell.
Kdo hraje hlavní roli v Masce?
Stanleyho Ipkisse i jeho maskované alter ego hraje Jim Carrey.
Kdo je padouchem v Masce?
Hlavním padouchem je Dorian Tyrrell, kterého hraje Peter Greene.
Nasadíme si zelenou masku ještě jednou?
Ano, bez váhání. Maska není bezchybný film: kriminální linka je tenká, padouch šablonovitý a na některých efektech už je věk znát. To podstatné ale září i dnes: Jim Carrey naplňuje plátno energií, jakou od té doby vidíme jen zřídka, a Chuck Russell odvážně nechal film proměnit v živou grotesku. Na deštivý večer, s partou kamarádů nebo jen tak z nostalgie je to pořád jedna z nejjistějších voleb. Za mě silných 8 bodů a pořádný kus z nich patří čistě úsměvu ve žlutém obleku.