Cesta recenze: nejtišší a nejkrutější milostný dopis konce světa, psaný otcem synovi
Existují filmy, které člověk vidí jednou za život a pak je roky nosí někde v hrudi. Cesta je přesně takový. Postapokalyptické drama bez superhrdinů, okázalých výbuchů a spásných zvratů. Jen otec, syn, rozvrzaný nákupní vozík a otázka, jestli má ještě smysl zůstat člověkem. Film Johna Hillcoata nebaví. Pomalu a metodicky diváka ždímá, a právě za to ho mám rád.
Krutý, šedivý a nemilosrdně upřímný film o přežití, který Viggo Mortensen jedním z nejlepších výkonů své kariéry vynáší mezi vrcholy žánru.
Údaje o filmu
| Original | The Road |
|---|---|
| Premiéra v Česku | 29. 4. 2010 |
| Režie | John Hillcoat |
| Hrají | Viggo Mortensen, Kodi Smit-McPhee, Charlize Theron, Robert Duvall, Guy Pearce, Molly Parker |
| Žánr | Dobrodružné filmy, Dramata |
| Délka | 111 min |
| Přístupnost | 12 |
| Země | Americké filmy |
O čem je Cesta? Popel, hlad a nákupní vozík
Výchozí situace je nesmírně prostá, a právě proto funguje. Před mnoha lety Ameriku zasáhla záhadná katastrofa. Přestala téct energie, přišel hladomor a přeživší se obrátili proti sobě. Když film začíná, civilizace je už jen vzpomínkou: krajině vládnou gangy, jediným zákonem je násilí a každý žije jen pro další sousto.
V tomhle světě se otec se synem vydávají k oceánu. Celý jejich majetek se vejde do rozvrzaného nákupního vozíku. Den co den bojují o jídlo, s chladem, s přírodou i s těmi, kdo už dávno přestali být lidmi. Jedinou oporou jim je vzájemná sounáležitost: vzpomínky a láska, která mezi dvěma lidmi ještě zbyla.
Film nic nevysvětluje. Nedozvíme se, co přesně se stalo, a podle mě je to trefa do černého. Příčina katastrofy je tu úplně vedlejší. Nejde o to, jak svět skončil, ale co z nás potom zůstane.
Viggo Mortensen, jak jste ho ještě neviděli
Kdo má Vigga Mortensena zafixovaného hlavně jako Aragorna z Pána prstenů, bude tady hodně překvapený. Královské držení těla, charisma i hrdinství s mečem v ruce jsou pryč. Místo nich dostáváme vyhladovělého otce, vyhublého na kost a věčně vystrašeného, z jehož každého pohybu čiší vyčerpání a strach, že své dítě neochrání.
Mortensen hraje skvěle proto, že se nikdy nesnaží zalíbit. Otec je občas tvrdý, občas krutý a dělá rozhodnutí, se kterými divák nesouhlasí. Přesto v každé chvíli cítíme, že všechno pramení z jediného zdroje: z bezpodmínečné lásky k synovi. Patří to k nejbolestnějším portrétům otcovství, jaké jsem na plátně viděl.
Kodi Smit-McPhee je v roli syna naprosto ohromující. Tak přirozený a nestrojený výkon od dětských herců vidíme jen zřídka. Je morálním kompasem filmu: to on se ještě ptá, ještě lituje cizince a ještě věří, že dobří lidé existují. Chemie mezi nimi dvěma nese celý film a nenašel jsem v ní jediný falešný okamžik.
Vedlejší postavy, které se vám vypálí do paměti
Seznam jmen může u takhle komorního dramatu zpočátku působit přehnaně, jenže Hillcoat s hvězdami zachází chytře. Charlize Theron hraje matku, a přestože dostala méně prostoru, její scény jsou tíživé a strašidelné. Držitelka Oscara za Zrůdu i tady ukazuje, že dokáže pár pohledy vyprávět celou tragédii.
Stařec Eli v podání Roberta Duvalla patří k nejpamátnějším epizodám filmu. Legenda Kmotra a Apokalypsy během chvilky vytvoří postavu, která je zároveň ubohá, moudrá i děsivá. Guy Pearce jako veterán, Molly Parker jako vlídná žena, Michael Kenneth Williams jako zloděj a Garret Dillahunt jako člen gangu jsou drobné, ale přesné kamínky mozaiky. Každé setkání je další zkouškou: komu se v tomhle světě ještě dá věřit?
Popelavě šedý svět Johna Hillcoata
Režie Johna Hillcoata je střídmá, a to myslím jako pochvalu. Nesnaží se udělat z konce světa akčňák a necpe divákovi hrůzu do obličeje, i když by mohl. Násilí tu neustále visí ve vzduchu, ale většina napětí se rodí z čekání, z ticha, z praskajících větví a vzdálených zvuků.
Vizuálně je to svým depresivním způsobem úchvatné. Vypálené lesy, šedivá obloha, cesty pokryté popelem, opuštěné domy. Obraz z něj skoro úplně vysává barvy, a když se ve vzpomínce náhle objeví teplé světlo, bolí to téměř fyzicky. Málokdy jsem viděl film, který by tak dokázal zprostředkovat zimu a hlad.
Hudba a zvuková kulisa tutéž melancholii podtrhují. Žádný řev v pozadí, spíš jemné, smutné melodie a spousta ticha. Po celých 111 minut Hillcoat drží tuhle tísnivou, a přesto něžnou atmosféru.
Kde to bolí až moc a kde to zpomaluje?
Budu upřímný: Cesta není pro každého a ani to netají. Tempo je pomalé, příběh epizodický a kdo čeká klasický dějový oblouk a velké zvraty, může být zklamaný. Jsou pasáže, kdy film jen jde dál, krok za krokem, a netrpělivější divák v nich snadno ztratí nit.
Druhým rizikem je samotná nálada. Tenhle film vás téměř nenechá nadechnout. Beznaděj, hlad, strach a pak znovu totéž. Já si na tom cením právě tohohle, ale chápu, když to někomu ve druhé hodině začne být příliš. Není to sobotní biják s popcornem, s tím je třeba počítat.
- Co funguje: dvojice Mortensen a Smit-McPhee, strašidelná vizuální stránka, střídmá režie.
- Co může rozdělit: pomalé tempo, epizodická stavba a téměř nepřetržitě tíživá atmosféra.
Proč je to víc než film o přežití?
Postapokalyptický žánr je plný zbraní, automobilových honiček a bojovných hrdinů. Cesta je oproti tomu téměř meditativní: konec světa neukazuje jako podívanou, ale jako morální zkoušku. Co znamená zůstat dobrým, když je dobrota smrtelně drahý luxus? Jak dlouho lze chránit nevinnost dítěte, a smí se to vůbec?
Skutečným tématem filmu je otcovství. Láska, která přebije všechno, je tvrdohlavá, občas slepá a je tou poslední věcí, která ještě dává existenci smysl. Díky tomu je Cesta zároveň krutá i hluboce něžná. A dívat se na ni jako rodič je úplně jiný zážitek, na to se připravte.
Komu ho doporučujeme?
- Je pro tebe, pokud: Pro ty, kdo mají rádi pomalu budovaná, těžká dramata, velké herecké výkony a postapokalyptické příběhy bez žánrových klišé.
- Raději vynech, pokud: Pro ty, kdo hledají svižnou akci, velkolepé bitvy nebo odpočinkovou zábavu, a pro ty, na které doléhá beznadějná, tíživá atmosféra.
Pokud se ti líbí, zkus i: Potomci lidí (2006), Kniha přežití (2010), Šílený Max (1979), Tiché místo (2018)
Časté otázky
O čem je film Cesta?
Po záhadné katastrofě, která zničila americkou civilizaci, se otec se synem vydávají k oceánu. Veškerý majetek vezou v nákupním vozíku a každý den bojují o jídlo, s přírodou i s násilím gangů.
Jak dlouhý je film Cesta?
Film má stopáž 111 minut.
Kdy měl film Cesta premiéru v Česku?
Do českých kin film Cesta vstoupil 29. dubna 2010.
Kdo režíroval film Cesta?
Film režíroval John Hillcoat.
Kdo hraje ve filmu Cesta?
Hlavní role ztvárnili Viggo Mortensen (otec) a Kodi Smit-McPhee (syn), dále hrají Charlize Theron, Robert Duvall, Guy Pearce, Molly Parker, Michael Kenneth Williams a Garret Dillahunt.
Jaký je originální název filmu Cesta?
Originální název zní The Road, jde o americkou produkci.
Zvládnete tuhle cestu?
Cesta není snadný film a ani se o to nesnaží. Je pomalá, šedá, bolestná a chvílemi téměř nesnesitelně tíživá. Přesto má něco, co umí jen málo filmů o konci světa: hlubokou, tichou lidskost. Kvůli dvojici Viggo Mortensen a Kodi Smit-McPhee je to povinnost pro každého, kdo bere film vážně. Jakmile se do něj pustíte, počítejte s tím, že po závěrečných titulcích budete ještě dlouho jen sedět ve tmě. Pro mě je to jeden z nejsilnějších filmů žánru a klidně to řeknu nahlas: jeden z nejlepších příběhů o otci a synovi posledních let.